Měl jsem vidění jak Matka Tereze. A figurovaly v tom kopřivy.
A v tom prosinci se mi zjevilo i kde je pod sněhem najdu, takže jsem si nechal od ProtoZoida vysvětlit co a jak a vyrazil jsem.
Našel jsem je okanžitě a bez problemů (ikdyž rád vyprávím o dvou hodinách prochozených po zasněženém kopci) a hned jsem začal se zkoumáním: požahal jsem si předloktí a napsal si čas.
Když to přestávalo, připsal jsem si další.
Když to přestalo úplně, zapsal jsi to taky.
No, evidoval jsem to jak Fleming plesnivej chleba a za dvě hodinky jsem si mohl odškrtnout, že je to vpohodě.
Takže večer, po skoro dvanácti hodinách... jsem je použil. A to jaksepatří.
Všechno vpohodě. Excitace jako řemen.
...jenomže druhej den to přišlo k sobě a začalo to svědit jako čert.
Jéžiš, jak já ji litoval... já bych to radši držel sám, kdyby to šlo, ale... no, chtělo to líp studovat, co naplat.
A aby se to nestalo i vám, dodávám pointu, kterou jsem nevěděl:
to se potom musí rozmasírovat a nejlépe smetanou nebo máslem. Prý.
Třeba se mi ještě někdy naskytne příležitost to zkusit...
.-)
Autor tématu
