Od redakce

Milí úchylové, tento web jsme ještě jednou vzkřísili z nebytí.  Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem, kdo se mnou Eleferno dělali ať už autorsky, vizuálně nebo v pozadí při technické podpoře a implementaci systému.  Díky! Torm.

18.09.2026 - Obnovení Elesrazů
22.09.2026 - Nasazena verze NG, tedy new generation. Věříme, že přinese i novou generaci elektroúchylstva.

Prosím pozor! Tomuto textu věnujte pozornost

Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let existence komunity, které tento web užívala jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle.

O web se po návratu z "mateřské" stará Lizz, technické zabezpečení je na web4ce, zastoupeném hlavně Sleepem. Aktuálně jedeme na sedmičkovém php a - konečně - na HTTPS a poslední pětkové Joomle, migrace na šestku ještě počká..

Uvítáme spolupracovníky - pokud byste se chtěli na Elefernu podílet technicky či autorsky, jste vítáni. Redakce má za to, že zde prezentovaný obsah zaslouží to, aby byl prezentován, ať už pro svou historickou, edukativní i prostě zábavnou hodnotu. 

A slovo majitelovo

Tento web prošel za dlouhé roky svého života složitou a členitou genezí. Od původně striktně technického a technicistního webu, specializovaného na ES, ET, vacuum a technické aspekty BDSM praxe se postupně rozrostl o zdravotnickou tématiku, otázky bezpečnosti BDSM hrátek, pubklicistiku, beletrii a nakonec i o blogy čleů redakce i vás, našich čtenářů. Dvě předchozí iterace rozvoje vnesly do orientace Eleferna prvky interaktivity a pokusily se přiblížit jej komunitnímu portálu. Praxe ovšem ukázala, že "velké" sociální sítě jsou mocnější snah skupinky nadšenců, realizující tento projekt ve svém volném čase bez náhrady na odměnu. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu  a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Tato iterace vrací projekt do racionálnějších končin, diskusák ani chat opravdu neplánujeme :) Všichni jste ovšem upřímně vítáni. Takže - HAPPY ELECTRODES!

=================================================================================================

První nový Elesraz NG proběhne 7.10.2026 (a následně každou první středu v měsíci) v Ateliéru souběžně s tradiční nekonvenční saunou (není povinná, jde jen o organizační souběh). 
Předpokládá podobný formát, jaký elesrazy mívaly, ovšem se zohledněním faktu, že píšeme rok 2026. Jako primární prostor jsme zvolili strašnický Ateliér, pokud se akce rozběhnou, projednáme i variantu sekundárního (a komornějšího) prostoru u Maxe. Co takový sraz obnáší - především možnost potkat se s podobně naladěnými lidmi, něco nového se naučit, vyzkoušet, případně si i zaakčnit s půjčenou nebo i vlastní technikou, klidně i s odborným dohledem. V případě zájmu bude i možno nechat si změřit vlastní hračky nebo i prokonzultovat vaši vlastní konstrukci. Sraz je ale primárně akční. Pokud by se nahromadily požadavky na nějaký edukativní formát, zohledníme jej při plánování.


Organizačně:
  • vstup povolen výlučně zletilým a svéprávným osobám
  • během akce platí přísný zákaz fotografování a pořizování záznamů, s výjimkou pověřených osob
  • veškeré dění podléhá zásadám SSC!
  • souběžně probíhá pravidelná akce Nahá sauna. Zachovávejte diskrétnost.
  • diskrétnost zachovávejte i na srazu samotném, respektujte odstup a zákaz dotyků či zapojování do děje bez výslovného souhlasu.
  • tradiční eleferní - pány neděláme :)

HAPPY ELECTRODES!

 

Nahlásit chybu
Rozhodla jsem se, že si nechám udělat piercing velkých pysků. Líbí se mi ozdobená kundička. A když už, tak už! Nechám si píchnout rovnou čtyři kroužky. Půjde s nimi ledacos podniknout - roztahovat, zamykat, zašněrovat, věšet závaží, zvonečky... A asi to bude parádně bolet, když mi to budou dělat! Domluvila jsem se s Fousáčem z Hellu, objednal mě na sobotu, na dvanáctou hodinu.
Už od rána jsem myslela na to, jaké to bude, až mi bude Fousáč propichovat pysky. Vydržím to? Nebudu křičet? Pomyšlení na bolest mě vzrušovalo, ale měla jsem trochu i strach. Takový hezký strach.

Před odchodem jsem si dala panáka na kuráž. Chvilku před dvanáctou jsem došla do Helláckého doupěte v Poupětově ulici. Po schodech dolů do sklepa a už jsem byla v Pekle. Fousáč ještě dával pokyny odcházejícímu zákazníkovi a pak už se věnoval jenom mně. Malá místnost připomínala lékařskou ordinaci, až na ty plakáty na zdi. Černý a červený, s čertíky a nápisy SCARIFICATION a IMPLANTS a obrázky skalpelu a nějakého jiného nástroje. Domlouvala jsem se s Fousáčem o tloušťce kroužků. Nabízel průměr od 1,6 do 3 mm. Když jsem viděla ten tlustej třímilimetrovej, tak mě zamrazilo. Bŕŕŕ! Tak tohle ne! Ale ten nejtenčí taky ne! Vybrala jsem si kompromis, 2 mm. Ale pak se ukázalo, že dvoumilimetrový není, jenom 2,4 mm. Takže jsem volila mezi 1,6 a 2,4 mm. Tak co? Ten silnější bude určitě mnohem víc bolet, ale přece nebudu srab! Jsem snad nějaká masochistka!
„Jdu do těch tlustějších." říkám Fousáčovi.
„Rozhodla ses, že budeš statečná?"
„Ano! Ale nevím, jestli nebudu křičet!"
„Klidně křič!"
Odložila jsem kalhoty a kalhotky a sedla si do křesla, které Fousáč před tím postříkal dezinfekcí a dal na něj čistou podložku. Na opření nohou mi přisunul dvě židle. Připadala jsem si jako u gynekologa.
Fousáč dezinfikuje a zakresluje si místa vpichu. A pak chytí označené místo do kleštiček.
„Tak jdeme na to?" ptá se.
„Ano!"
odpovídám odhodlaně a pro jistotu zavírám oči a zatínám zuby. Ucítím vpich. Bolest mi zvedá horní část těla z křesla. Vlastně jenom hruď, asi se trošku prohýbám do oblouku. Je dost silná. Nedá se to porovnat s propichováním pysku tenkou jehličkou. Propichování bradavky taky bolí jinak. Mám propichování ráda, hodně mě to vzrušuje, ale dosud jsem zažila jenom oranžové jehličky o průměru 0,5 mm. Ale když se tahle tlustá jehla protlačuje tkání, bolí to jako sviňa! Naštěstí to trvá jenom krátce. Úlevou vydechnu, když jehla projde pyskem. Pak Fousáč dělá něco, co malinko bolí, ale spíš nebolí, asi upravuje kanylu, aby do ní mohl zasunout kroužek.
„Teď to bude bolet! Jsi připravená?"
„Hm!"
odpovím stručně, protože mám zatnuté zuby. To, co přišlo, byla opravdová bolest. Bolelo to mnohem víc, než vpich jehlou a trvalo to déle. A bylo to nadvakrát. Asi zasunul půlku kroužku a pak druhou. Nejvíc bolelo, když se kroužek protlačoval druhou stranou ven. Zase mi bolest vyklenula hruď do oblouku. Ale nevydala jsem ani hlásek. Až když byl kroužek venku jsem úlevně vydechla, něco řekla a nahlas se rozesmála.
„To jsem rád, že to snášíš takhle, někteří předvádějí nepřiměřenou reakci na bolest."
řekl Fousáč. Ale smích mě přešel, když jsem si uvědomila, že tohle budu absolvovat ještě třikrát.
Fousáč bez dlouhého zdržování bere do kleští další označenou část a upozorňuje na vpich. Aúúúúúúúú! Úpím v duchu. Uf, uf, mám to za sebou, kanyla je v labii. Chvíle úlevy a pak zase ta dvojitá intenzivní bolest. Tentokrát jsem to nevydržela a trochu sykla. A zase ten vyklenutý hrudník.
Sláva, půlka je hotová! Fousáč pokračuje na druhé labii. Chvilka intenzivní bolesti a kanyla je tam. Chvíle úlevy a zase ta silná bolest. Maličko mi pomáhá, že už vím, co mám čekat a jak dlouho to bude trvat.
Hurá! Tři čtvrtě operace už mám za sebou. Ještě poslední kroužek.
„Tak můžu?"
ptá se opět Fousáč.
„Hm!"
Krátká, silná bolest. Chvilka odpočinku a dvojitá silná bolest. A je to! Už jenom zacvaknout kuličku a Fousáč mi podává zrcadlo, abych se podívala.
„Jééé, to se mi líbí!"
„Jestli se to bude líbit také tvému gynekologovi!" zažertuje.
Můžu vstát a oblíknout se. Mám to za sebou! Krásné čtyři kroužky mi zdobí kundičku. Fousáč mi ještě podává gázový polštářek, abych neměla krev na kalhotkách.
Loučí se se mnou:
„Dobře se mi s tebou pracovalo!"
Jsem na sebe pyšná. Mám v sobě tolik endorfinů, že se cítím jako opilá. Ten stav trvá celou cestu domů. A pokaždé, když si podle Fousáčových pokynů čistím vpichy slanou vodou a vidím tu nádheru, jsem šťastná, že jsem si splnila tohle přání, že jsem okroužkovaná.