... když tráví odpoledne na pískovišti. Tentokrát autobiografické povídání o jedné nečekané myšlence.
Ten den začal špatně. Už od rána chaos, ječení, brečení, vzteklé válení, rvačky a fňukání. Potomci povstali chvíli po šesté ráno a zkoušeli, čí nervy vydrží víc. V poledne už bylo jasné, že jejich.
„Jdeme na písek, bando!“ Idylicky si v duchu maluju pohodu jako z katalogu, usmívající se děti s lopatičkami, půvabná matka na lavičce relaxuje, konverzuje s jinými podobně postiženými. Nemohla jsem se mýlit víc. „Mamíííí, on mi hodil pííísek do očííí… bááábovičto, jestli se mi nepovedeš… mamííí, podivéééééj, bábovičtáááá…“
Zatnula jsem zuby. Kolikátá? Probohaživýho, kolikátá? A kolik jich ještě vydržím, než začnu ječet?? Stop! Sedím na kraji pískoviště, směju se a důvod vysvětlit nemůžu.
Mnohokrát jsem na tohle myslela, ale nikdy ne v této situaci. Kolik těch proklatých bábovek už stihli udělat? 15? 20? To bych mohla vydržet, kdybys mi dal čas na vydýchání… Kdybych se ohnula támhle přes lavičku, ne, přes tu ne, ta je moc nízká. Ta vedlejší je akorát. Tam bych mohla stát předkloněná, s holým pozadím otočeným ke slunci, kůže rudne a UV filtr mě neochrání.
A to jsem na tom ještě dobře, 15-20 báboviček je horší průměr. Žena, co sedí opodál, na tom bude mnohem hůř. Její dcerky se pilně činí, báboviček je nejméně třikrát tolik. To je mi jí líto… ale ráda se podívám. Nedaleko pískoviště jsou solidní dřevěné prolézačky, hrazdy, síť, šplhací tyč, žebřiny. Jak sympatické a praktické předměty. Mohla by stát přivázaná u žebřin, bílé tělo svítí proti opršelému dřevu…hmmm… 60 báboviček, bude na co koukat.
Zato synka mrňavé brunetky pískoviště neláká, lopatku ještě nevzal do ruky. Tak to ne, holka, tak lehce z toho nevyjdeš. V tomto netypickém případě nebudu počítat bábovky, ale sjezdy na skluzavce. Brunetku už vidím stát zády u šplhací tyče, čekají ji těžké chvilky…
Další matky hbitě umisťuju k hrazdě, přivazuju k žebříku, ohýbám přes lavičku a počítám výtvory potomků. Dvě hlídající babičky a jednoho dědečka jsem milosrdně propustila bez trestu.
Ten den začal špatně, ale pokračování měl skvělé. Ten den po mně na pískovišti zůstalo 5 mamin, které na to odpoledne nikdy nezapomenou
