Dráhy
<!> Ačkoliv v tomto textu probíraná topologie může připomínat již vysvětlenou, jde o zcela odlišný způsob stimulace.
Tato topologie též využívá prostorovou anizotropii poševního vchodu a orgastické manžety. Ve variantě, uvedené na obrázku a probírané v tomto textu je dvojice elektrod jednoho kanálu umístěna v ose stydké štěrbiny tak, že jedna elektroda je umístěna na těle poštěváčku blíže k jeho žaludu, druhá pak na zadní spojce stydkých pysků či na hrázi. Samostatně by takováto topologie ovlivňovala zejména m. bulbocavernosus a vjemově by byla pociťována, jako poměrně mělce založené dráždění v oblasti poševního vchodu. Druhý pár elektrod je pak umístěn pod poštěváčkem tak, aby horní tři elektrody tvořily pokud možno rovnostranný trojúhelník.
<!> V textu probíraná dvojice drah pro stimulaci dvojkanálovým generátorem představuje jednoduchou, nicméně zábavnou a výkonnou variantu, vhodnou pro začátečníky. Dostatečná vzdálenost elektrod usnadňuje jejich lokalizaci a snižuje riziko jejich vzájemného zkratu. Partnerce pak takto umístěné elektrody skýtají mnoho nových pocitů. Topologie umožňuje v závislosti na kombinaci signálů široké vjemové spektrum.
Tato topologie využívá prostorovou anizotropii poševního vchodu a orgastické manžety. Ve variantě, uvedené na obrázku a probírané v tomto textu je dvojice elektrod jednoho kanálu umístěna v ose stydké štěrbiny tak, že jedna elektroda je umístěna na těle poštěváčku blíže k jeho žaludu, druhá pak na zadní spojce stydkých pysků či na hrázi. Samostatně by takováto topologie ovlivňovala zejména m. bulbocavernosus a vjemově by byla pociťována, jako poměrně mělce založené dráždění v oblasti poševního vchodu. Druhý pár elektrod je pak umístěn na úrovni spodní třetiny introitu, v závislosti na citlivosti a anatomické dispozici partnerky v rozsahu od vnitřní části malých stydkých pysků až po vnější stranu labií velkých či v mezním případě až do třísel. Izolovaně by v rámci této dráhy byly ovlivńovány zejména snopce m. transversu perinei, jejichž dráždění je vnímáno jako neurčitý rozestřený pocit tepání v oblasti anusu, pochvy a hráze.
<!> Dvojkanálovou stimulaci lze provádět několika principiálně odlišnými způsoby, každý z kterých klade specifické nároky na konstrukci použitého generátoru. Cílem tohoto textu je poskytnout uživateli informační penzum, potřebné k pochopení tématiky na uživatelské úrovni, určení možností generátoru, který je k stimulaci použit a volbě správné topologie elektrodového systému s ohledem na zamýšlené cíle. Získané požadavky je samozřejmě možno využít i v ET oblasti s tím, že pro tento účel se jedná o zbytečně "jemnou" techniku, jejíž jemné nuance nebudou náležitě oceněny. V textu bude vysvětlena technika působení dvojice identických signálů, technika stimulace dvojicí fázově posunutých signálů a stimulace pomocí dvojice nezávislých průběhů, vše na čtyřelektrodovém modelu připojení. Pseudotrojfázovým technikám bude věnován samostatný článek.
Čtyřelektrodový systém lze v dvojkanálovém řízení postavit topologicky dvěma způsoby, lišícími se počtem ekvipotenciálních křivek. Snadnějšímu pochopení napomůže zavedení pojmů "souběžně" a "střídavě". Souběžný systém má stejnolehlé elektrody umístěné na stejné straně jediné ekvipotenciální křivky (přesněji tedy polorovině plochy dělené průmětem EP plochy), střídaný systém pak má EP křivky dvě a elektrody se střídají v sektorech, těmito křivkami vymezených. První jmenovaný způsob pocitově vytváří jediný vjem, zatímco druhý způsob typicky vytváří vjemy dva.
<!> Krátkým drahám v klíně už zde na Elefernu jedna sada textů věnována je, nicméně dostupnost technických prostředků obecně a dvojkanálových generátorů speciálně vede redakci k tomu, aby se tomuto tématu věnovala i nadále. V sérii textů budou probírány krátké dráhy na zevním genitálu se speciálním přihlédnutím ke specifiku stimulace pomocí dvojkanálových přístrojů.
Hluboká dráha, dostupná prakticky pouze vkládacími elektrodami
(též m. bulbocavernosus).
Základní krátká dráha s bezpočtem variací, využitelná jak s povrchovými, tak vkladatelnými elektrodami:-).
Užitečná krátká dráha, vhodná pro zejména pro začínající a bázlivé subinky :-).
Anatomické opáčko
Popis muskulatury pánevního dna byl podrobněji rozebrán ve speciální části textu. Musculus ischiocavernosus je relativně subtilní svalový snopec, orientovaný šikmo napříč genitálem, od úponů sedací kosti k bázi klitorisu. Průmět svalu prochází po vnější straně horní třetiny velkých stydkých pysků k jamce v kožní rýze na bázi stehenního svalu. Svalový snopec je s trochou cviku hmatný, zejména po stranách klitorisu. Úpon svalu leží na bázi klitorisu a sval při kontrakci tělo klitorisu stahuje směrem vpřed a dolů.
První praktické využití získaných poznatků - základní dráha via transversus perinei.
Anatomické opáčko
Popis muskulatury pánevního dna byl podrobněji rozebrán v předchozí části textu. Musculus transversus perinei je tenký, příčně orientovaný svalový snopec, jehož hlavní funkcí je udržení orgánů malé pánve ve střední rovině. Průmět svalu prochází hrází, začátky svalů jsou fixovány na hrbolech kosti sedací (tuber ischiadicum). Svalový snopec je relativně dobře hmatný na hrázi.
Intuitivní dráha s explozivním efektem.
! Jedna z nejúčinnějších krátkých drah přes klitoris je často využívána jako final-blow technika pro vyprovokovaný orgasmus. Její výhodou je poměrně striktní lokalizace vjemu a možnost využití prakticky libovolných elektrod - to dává možnost laborovat s proudovou hustotou. Na ilustraci jsou použity běžné středointenzitní kuželíky - pozor, alespoň jeden z nich by měl mít izolovanou rukojeť, v opačném případě se zapojíte paralelně se subinkou a úměrně poměru vodivostí se podělí i váš vjem :-)
Dráha, komplementární k předchozí uvedené - vhodnější pro začínající jedince.
! Uvedená dráha funguje prakticky se dvojicí středointenzitních elektrod - proudová hustota elektrod se volí podle požadované lokalizace vjemu. S elektrodami, použitými na demonstračním obrázku převažuje vjem pod kuželíkem, druhá elektroda byla pro snížení proudové hustoty doplněna o navlhčený buničinový podklad. Signál je v tomto případě přiváděn do báze klitorisu, proudová dráha prochází z větší části po malých, z menší části po velkých labiích, klitoris je ovlivně pouze nepřímo. Dráha se dobře hodí pro experimentování s proudovou hustotou elektrod a variantami signálu.
Nejúčinnější dráha, používaná ve spojení s vaginální elektrodou.
! Zobrazená dráha patří k intuitivním, byť není určena pro naprosté začátečnice v tématu. Využita je dvojice nízkointenzitní vaginální elektrody a středointenzitní nebo i vysokointenzitní elektrody pracovní. Vjem je tak lokalizován pod pracovní elektrodu a dráha průchodu proudu je omezena na tělo klitorisu, přední poševní stěnu, ovlivněn je i nervový uzel v okolí Graffenbachova bodu. Elektroda je přiložena ke klitorisu zdola zepředu tak, aby celou plochou přiléhala ke glans clitoridis, zlepšení kontaktu napomáhá i přitlačení báze klitorisu druhou rukou. Kvalitní kontakt je mimořádně důležitý zejména, pokud je požadován stimulační efekt - jakékoliv zvýšení proudové hustoty v této dráze je mimořádně bolestivé. Ze stejného důvodu je dobré zvolit preparaci konduktivním materiálem a vodivou pastu pro jistotu nanést i na samotnou elektrodu. Zajímavostí dráhy jsou dvě (někdy i tři) stimulační maxima v násobcích frekvence 41 Hz. Pokud to konstrukce použitého generátoru umožňuje, lze se pokusit i o nalezení maxima třetího v okolí frekvence 123 Hz. Frekvence 164 Hz ji nemá výrazný stimulační efekt, je vnímána jako pocitově spíše neutrální vrnění.
