(a já zase jdu hledat někoho, kdo to popíše lépěji a dokonaleji než já)
Nu ve zkratce -- zatraceně, kdyby lidi měli zdravé podezíravosti alespoň po kotníky svého nadšení!
To se takhle stane, že dívče po letech vrávorání mezi obavami a nadějemi najde Domíka, kterej je prostě úžasnej, všechno ví, všecno umí, na Sibiři štípal dříví a Křižíkovi montoval na barák pojistky... a hned dalšího a pátýho a všichni to s ní myslej dobře a férově... až si najednou uvědomí, jak s ní vyjebávaj, jak jsou to taky jenom lidi a každej chce svoje...
...a důvěra je zklamaná, v horším případě je k tomu jako bonus nějaký trauma z nezvládnutý scenky a další nadšené a otevřené subče se jako nakopnutý štěně stáhne a lidem nevěří... a je zkažený.
A je to veliká škoda, musí se horkotěžko najít někdo rozumnej, kdo ji dává dohromady a znovu ji učí věřit lidem a používat rozum a nejít sebevědomí, ale už je to jako jizva nebo zlomenina, nikdy už to nebude tak krásně čistý jako to novorozený mládě plný ideálů.
Čert vem ty holomky, kteří si netroufnou na rozumnou zkušenou subčí a číhaj na tahle novorozeňata, aby jim nakecali co všechno správná subka musí... nejlépe podržet a vykouřit všem najednou... po světě ale nechoděj jenom jehňátka, jsou tu i vlci a ti mají taky právo žrát.
Jediný co můžeme je včas říkat -- bacha na ně!
Autor tématu
