"Bóže, to moje dítě je vážně ouchyl!"
Na ja, co se dá dělat. Ono si to samo nevymyslelo.
Vy jste do toho dali geny, vy jste to nějak vychovali, vy jste se tomu nějak ne/věnovali.
Takže jeslti někdo má právo na stížnosti... tak vy to rozhodně nejste, ikdyž chápu, že to není právě jednoduchá situace.
Kdyby se narodilo s rozštěpem páteře, budete snad radši?
Taky se mohlo dát ke komunistům... fakt to není ani jeho, ani vaší životní tragedií, že se nechává vodit na provázku s proužkovanou prdelí.
Jsou v životě horší věci.
"Jejda... jak to povím doma?"
No obvykle je dobrý začít u maměnky... ono se to celý dětství nezdá možné, ale rodiče se k dětem (až na pár promile totálních šílenců) chovají podle svého nejlepšího přesvědčení.
No, uznávám, že někdy to chce hodně zauzlovanou fantasii, aby to člověk připustil.
Ale je to prostě tak a až budete sami rodiči, pochopíte to.
Pokud nebudete dělat ostudu v malé obci, je dost slolidní pravděpodobnost, že to projde.
A každý životní příběh je trošku jiný, takže se nebojte to probrat detailně v Poradně.
