Subkoviny
Vždy jsem měla panickou hrůzu z cirkulárky a úrazu elektrickým proudem a moje představa o elektřině napojené na člověka se rovnala popisu mučení v koncenračních táborech. Z těchto důvodů se u mě nedostavila radost ( o erotickém vzrušení už vůbec nemohla být řeč ) , když mi můj Pán oznámil že si se mnou pohraje s pomocí pár elektrohraček. Pud sebezáchovy ve mě přebil subku a ze mě vypadlo: "NE, nikdy! Omlouvám se, ale to je za mojí hranicí" Moc mě mrzelo, že nemohu splnit Pánovo přání.
Pravidelně čtu Eleferno a pravidelně mě přepadá nejhnusnější lidská vlastnost - závist. Když čtu o tom, jak se svazovaly Fronéma a kotě, jak Pišta pištěla, jak se prohýbala do oblouku, když si s ní hrál Torm, jak nebylo dost elektrod na tři natěšené subinky, závidím a závidím! A proč?
Lidé. Jsme divní. Ubližujeme si. A teď nemám na mysli různé hrátky, kde se něco, co by se tak dalo nazvat, v různé formě očekává. Ubližujeme si schválně i neúmyslně. Slovem, činem, náznakem. Nebo jen myšlenkou či předpokládáním. To je asi jedna z nejhorších variant, která dokáže vztahy zkazit, vyhrotit a dostat je do spirály. Do spirály vzájemného ubližování, spirály, kde se každou její otočkou všechno špatné stupňuje.
V období hledání jsem zkoušela různé možnosti jak přijít na to, co se sebou.Kromě jiného i inzeráty. Na inzerát: sub hledá svého pána mi přišlo tolik odpovědí že mi zahltily email. Zpočátku jsem se je i snažila pročítat ale pak jsem to vzdala.Odpovědi typu Lehni! Sedni! Vyhoň si jí ty kundo! přehlušily i ty co by možná měly smysl. Tak tudy cesta nevede.Nejsem přece tupé zvíře, které na pokyn kohokoliv z davu, utrhne si hlavu :-) Chci být zvířátko v rukou chytrého dominanta.
