Abstrakt: Bavíte se doma se svými dětmi o sexu? Zahrnujete do toho bdsm? Ano? Ne? Proč ano? Proč ne?
Na otázku „Mluvíte, či mluvili byste o bdsm se svými dětmi?“ v právě probíhající anketě odpovídá zhruba 70% čtenářů záporně. To je poměrně jasná převaha – jen 11% odpovídá „určitě ano“, 12% „velmi opatrně“. V tomto článku se pokusím zamyslet nad možnými důvody tohoto „ne“ a nad tím, co by dítěti mohlo přinést, kdyby s ním rodiče o bdsm mluvili.
Nejdříve je třeba vymezit věk dítěte, s kterým by se o bdsm mělo/mohlo mluvit. (Pojem „dítě“ snad také mohl ovlivnit výsledky ankety (?) )
Přestože většina komentářů ke článku „Defloroval vás...“ ukazuje, že první vzpomínky spojené s bdsm jsou ještě z předpubertálního věku, nemyslím si, že by bylo nutno o podobných věcech s dětmi tohoto věku hovořit. Takto staré děti ale obecně asi není příliš nutné obeznamovat s věcmi týkajícími se sexu. Tuto věkovou skupinu tedy můžeme pominout.
Potom tu máme další skupinu „dětí“ - v anketě také zahrnutou – a to dětí dospělých. Tedy dejme tomu nad 18, 19 let. Tuto věkovou skupinu můžeme z našich úvah také vypustit, protože v tomto věku má již většina lidí o svém sexuálním zaměření víceméně jasnou představu. A také si už asi bude spojovat bdsm-praktiky se sexem. Možná není pozdě začít mluvit o bdsm třeba s dvacetiletým, ale to hlavní období, kdy si dítě začíná tyto souvislosti uvědomovat, je už propásnuto.
Zbývají nám tedy děti ve věku zhruba 13 – 18 let. Zde je tedy na místě položit si otázku, proč se většina lidí brání tomu, aby se svými dětmi o bdsm mluvila? (Navíc je třeba předpokládat, že se jedná o lidi, kteří – navštěvujíce server bdsm.cz - jsou sami bdsm-pozitivní.)
Předpokládám dva hlavní důvody tohoto „nemluvení“:
1) Rodiče nechtějí, aby jejich děti věděly o jejich vlastním sexuálním zaměření.
2) Rodiče nechtějí, aby jejich děti měly špatné, „zvrácené“ představy o sexu, radši je nechají, aby si samy našly, jakou mají sexuální orientaci, a nechtějí je ovlivňovat žádným směrem.
První důvod může být poměrně závažný. Oznámí-li tatínek svému patnáctiletému potomkovi, že pokaždé, když on odejde na trénink, maminka dostane pořádný výprask, může to v dítěti zanechat divné pocity, možná i určitá traumata.
V tomto případě – pokud bychom dítěti měli potřebu sdělit, že něco takového jako bdsm existuje, a přitom nechtěli mluvit o naší osobní zkušenosti, se nabízí řešení informovat dítě v rámci sexuální výchovy – a v rámci toho, že bychom mu řekli i o jiných aberacích, třeba o homosexualitě. O našich vlastních „odchylkách“ můžeme pomlčet, případně ho informovat později, i podle toho, jak bude reagovat - také po něm nechceme, aby nám hned řeklo, jak je to u něj, co cítí, k čemu inklinuje. Určitě ho necháme, ať si to nechá „projít hlavou“.
Myslím si, že druhý důvod není tak závažný, jak by se na první pohled mohlo zdát. A to ze dvou důvodů. Za prvé - sexualita je vrozená, a pokud budete např. heterosexuálnímu dítěti říkat o homosexualitě, vezme to na vědomí, ale nijak ho to nepoznamená - stejně jako když mu budete říkat o bdsm a ono k němu nebude mít žádné sklony, nijak zvlášť ho to neovlivní. Za druhé - v dnešní době není možné, aby se dítě vyhnulo nejrůznějším vlivům – ať už internetu, „lechtivým“, nebo třeba „ženským“, ale i celospolečenským časopisům – kde se o „těchto věcech“ stejně dozví. Muselo by být opravdu velmi nevnímavé, aby je to zcela minulo.
Takže se dostáváme k onomu známému, že se děti dozvídají o sexu všude možně, jen ne ve vlastní rodině. Nakolik je tento přístup prospěšný věci, si musí přebrat každý sám...
Naopak – k čemu může být dobré to, že se dítě dozví o bdsm od svých rodičů? Kromě výše zmíněného – že zdroj informací bude mít doma a ne z různých jiných kanálů, mu může usnadnit své vlastní hledání – a tím i to, že svou odchylku dokáže lépe přijmout, rychleji se s ní vyrovnat.
Tím že rodiče dítěti sdělí, že něco jako bdsm existuje, že to snad není „norma“, ale že je to poměrně obvyklé, si tak dospívající dítě může ušetřit hledání a otázky typu „to nejsem normální?“, „proč mě to vzrušuje?“, „to jsem divný/á, jako ty lidi na těch nechutných fotkách?“ atd.
Myslím si tedy, že otevřenost vůči dospívajícím dětem v sexuálních otázkách – včetně bdsm - je prospěšná, a naopak neinformovanost může vytvářet problémy.
A jak je to u vás? Myslíte si, že by se o bdsm s dospívajícími dětmi (ne)mělo mluvit? Proč ano? Proč ne? Měli jste sami problémy vyrovnat se se svojí sexuální orientací? Pokud ano, jaké? Máte svůj coming-out za sebou? Nebo si myslíte, že bdsm je soukromou záležitostí každého jedince, a nehodláte o tom nikomu říkat? Napište nám o tom!
