Abstrakt: Teorie a praxe safe, sane a consensual BDSM vztahu, část 6
Jedním z důvodů přitažlivosti BDSM je dotek temných oblastí lidského života. Je skutečností, že lidé jsou přitahováni těmito temnými stránkami. Úspěch bulvárních časopisů, detailně popisujících vraždy, únosy, znásilnění nebo nehody, stejně jako úspěch detektivních románů a filmů, hororů a krváků všeho druhu výmluvným způsobem vypovídá o této temné stránce lidské duše.
S touto stránkou lidské duše souvisejí i tvrdé a nebezpečné BDSM praktiky, spadající do kategorie "edge play", hry na hraně. Na hraně bezpečnosti duševní i fyzické, na samé hranici limitů všech zúčastněných. Tyto tvrdé praktiky mohou být fyzické i psychologické a v každém případě je jejich provozování nebezpečné a přinejmenším sporné. Lze je přirovnat k extrémním adrenalinovým sportům. Já osobně tyto aktivity nedoporučuji provozovat vůbec. I při maximální obezřetnosti nelze nikdy stoprocentně předvídat vývoj situace a eliminovat všechna rizika, jež mohou vyvstat.
O jaké aktivity se jedná? Nejběžnější takovou aktivitou je konsensuální nekonsensualita, nazývaná též metakonsensus. To znamená, že submisivní partner se výslovně dopředu po určitou stanovenou dobu vzdává možnosti jakkoliv ovlivňovat průběh BDSM hry. Vzdává se práva na safeword, vzdává se práva prohlásit určitou aktivitu za nekonsensuální. Výslovně souhlasí s tím, že se podřídí jakémukoliv překročení třeba i tvrdých limitů.
Je otázka, proč by partneři měli být přitahováni k takto potenciálně nebezpečné aktivitě. Jednou z odpovědí je to, že erotické BDSM fantazie se často týkají právě nekonsensuálních situací a že si mnoho lidí přeje tyto fantazie realizovat, jak je to jen možné. Druhým důvodem může být to, že tak jako v případě adrenalinových sportů lidé touží podstupovat skutečně riskantní situace. Dalším důvodem je to, že tyto aktivity úplně obnaží duše obou zúčastněných a mohou se stát nesmírně silným emocionálním zážitkem, jenž velmi výrazně prohlubuje vztah důvěry a odpovědnosti mezi oběma partnery. Hraniční situace vždy odhalí charakter člověka. Oba partneři se při hrách tohoto typu doví o sobě skutečnosti, které by se jinak pravděpodobně nedozvěděli vůbec.
Rizika takové hry jsou nesmírná. Jak jsem uvedl výše, nelze nikdy dopředu stoprocentně předvídat vývoj takových her, protože je zde ve hře duše obou jedinců, jejíž chování nikdy - a zvláště v extrémních situacích - nelze dopředu vypočítat. Je zde obrovské riziko duševního traumatu pro submisivního jedince s potenciálně trvalými následky. Je zde tedy riziko toho, že podobné aktivity poruší pravidlo, podle něhož žádná BDSM aktivita nesmí způsobit duševní újmu. Rovněž pravidlo konsensuality je zde bráno v potaz - byť se jedná o konsensuální nekonsensualitu. Rovněž k tělesné újmě může dojít velmi snadno - kromě přímého poškození je zde možnost například srdečního selhání apod.
Další z tvrdých BDSM praktik jsou simulovaná znásilnění nebo simulované únosy. Tyto situace patří mezi časté fantazie mužů i žen a jejich dohodnutá forma patří do této kategorie tvrdých BDSM praktik a "edge play". Hra může například probíhat tak, že se dohodne rámcový scénář únosu, načež dominant nechá uplynout nějaký čas (třeba až rok), než přistoupí k realizaci tohoto scénáře. Submisivní partner již mohl mezitím zapomenout na svůj souhlas a realizace tohoto scénáře, byť předem dohodnutého, mu může způsobit šok a obrovské duševní trauma. Nemusím ani zdůrazňovat, že tyto hry výslovně nedoporučuji.
Velmi častým jevem z této kategorie tvrdých BDSM aktivit je psychologická a emocionální degradace a zneužívání. Tento jev, ačkoliv spadá do kategorie psychologického SM, je bohužel velmi častým - a nekonsensuálním - jevem i v tzv. normálních vztazích. Jeho podstatou je neustále v partnerovi ubíjet jakékoliv sebevědomí, nedopřát mu radost z vychutnání úspěchu, stále jej držet v šachu nejasnými hrozbami, stále jej přesvědčovat o duševní a životní nedostatečnosti, stále vzbuzovat a prohlubovat pocity viny. Jedná se o podstatu psychologické manipulace, nekonsensuálního šikanování či mobbingu (šikanování na pracovištích, v.t.). Jakýkoliv úspěch se okamžitě zneváží a jeho význam se bagatelizuje a minimalizuje. Naopak sebemenší chybička se nafoukne do obludných rozměrů a stává se v manipulátorových rukou bičem, jímž se partner neustále utlouká. Stává se argumentem, že takový člověk nic nezvládne, když chybuje i v tak nepatrných věcech.
Tímto způsobem zacházejí nezřídka rodiče s dětmi, učitelé s žáky, nadřízení s podřízenými. Smyslem takového zacházení je naočkovat v takto postiženém jedinci pocit méněcennosti, nedostatečnosti a viny, oloupit jej o jakoukoliv sebedůvěru a vnitřní zdroje a učinit jej tak snáze ovladatelným.
Tento způsob manipulace je nesmírně zhoubný a destruktivní pro duši postiženého jedince. Působí nenapravitelné škody na duši, dokáže oloupit o jakékoliv pozitivní zážitky a je častou příčinou sebevražd.
Takto může zacházet například žárlivý partner se svojí životní partnerkou. Zpracovává ji tímto způsobem, přinutí ji vzdát se zaměstnání, koníčků a přátel a učiní ji tak zcela závislou na sobě. Emocionální a psychologické zneužívání tak snadno přejde ve finanční a existenční závislost.
I když se tento způsob jednání je pro některé submisivy eroticky vzrušující, varuji před ním!
