Původně jsem si šla jenom půjčit knížku. Fakt. To, že si holky udělaly mejdan bylo mimo moje plány.
Když jsem zazvonila, přišla mi otevřít paní, kterou ještě neznám. "Helena", řekla. "Bára", představila jsem se. "Jo, vím. Pojď dolů, jsme u druhý flašky". Dole bylo živo. Lenka s Tormem. Líza s notebookem, u stolu. Milena s notebookem, na stole. Teda, na stole leželo zelené prostěradlo s černým razítkem OÚNZ Vamberk a na něm Milena. S fialovým clipboardem v ruce. A s drátama dovnitř. Notebook stál vedle na stolku s mašinkama, ze kterých jsem poznala jen osciloskop a tu novou hračku. A vypnutý Interdyn, ten já ráda. Milena si užívala, Líza něco ťukala do klávesnice a každou chvíli se Mileny ptala, jestli dobrý. Kolem pootevírané flašky, zmuchlané papírové ručníky, láhev Septodermu a hromada drátů. Zezhora z lavice se na to šklebil Rýša. Než jsem se stihla optat, co to má znamenat, vpadnul dovnitř velikej fousatej chlap. Líbnul mě na nos, prohlásil "já jsem Serža", upustil v rohu balík nějakých hadrů a zmizel. Lenka mi nalila víno a mě bylo jasný, že je zle. Torm si mě přitulil k sobě na kanape, jednu ruku mi strčil za svetřík, druhou pod sukýnku a prohlásil do luftu "a jak si teď tu whisku naleju, fakt netuším". Došlo mi, že bez hraní určitě nebudu, tak jsem si pod tu sukýnku šmátla taky a ty kalhotky jsem si sundala radši sama. Na striptýz v dámské společnosti se ještě necítím. Přece jen jsem ještě mladá úchylka.
Když dovnitř strčil nos Milkins s knížkou, kde že prý jsem, byla jsem u třetí decky. Vína. Whiska mi nešmakuje, u té se činily Helena s Lenkou a s Lízou. Strčil mi knížku do ruky a dovnitř strčil slečinku, co se mu schovávala za zádama. Měla oči jako talířky. V tu chvíli jsem viděla samu sebe někdy před rokem touhle dobou. Strašně to letí. Pípla něco jako "ahojte" a těma talířkovejma očima koukala na Lízu. Ta se zrovna prohodila s Milenou. A s gustem si do sebe lifrovala elektrodu. Milkins ji představil jako Kristýnu a zmizel. Chtěla jsem se jí ujmout, ale nějak to nešlo kvůli tomu, co se mi zrovna dělo, tak se jí ujaly holky. Než se nadála, měla v sobě panáka, v ruce skleničku a na sobě místo blůzičky a podprsenky sadu elektrod. Druhý konec drátu končil kupodivu u Mileny. Torm měl nějak plné ruce mě.
Dál to mám zmatený. Líza s Milenou potřebovaly oměřit něco, čemu říkaly nízká impedance. A nafotit to z osciloskopu. Zkoušely jsme to postupně jedna po druhý, ale nebylo to k vydržení. Nejblíž asi byla Helena, ale stejně tu elektrodu nakonec vystřelila. Že si prý může píču opékat doma nad sporákem a nepotřebuje na to krabici za patnáct tisíc. S tím jsem souhlasila. Tohle by se hodilo na výslech válečných zajatců. Zajatkyň. Líza říkala, že je to jen třicet voltů, ale bolelo to ukrutně. Někde po čtvrté láhvi se Kristýna osmělila a vylezla si na stůl taky. Jak jsme byly rozjetý, nahoufovaly jsme se kolem. S hraběcíma radama. Torm se nejdřív z kanape šklebil, ale když to začalo vypadat, jako na tom stripu, začalo ho to zajímat taky. Teda, v posteli nejsem zrovna tichá myška a hraní si taky užívám, ale na Kristýnu nemám. A čtyři v jednom kuse taky nesvedu.
Tu knížku jsme tam samozřejmě zapomněla. A Elebota jsem taky nepotkala. V obýváku u televize ležel na křesle Wizík a ze spaní předl.
