Jak jsem si nezaakčnila aneb Eleferní vánoční sraz pohledem Kassiopey

Rozhodla jsem se vyjít ze své anonymity a osobně se seznámit s úchyly, o kterých si čtu na Elefernu. Registrovala jsem se na listopadový elektrosraz a byla jsem trošku zklamaná, hlavně proto, že můj Pán chtěl brzo odejít. Ale chystal se další, vánoční elektrosraz, na který bylo zaregistrováno mnoho zajímavých lidí. Někteří byli kamarádi, na které jsem se těšila, s ostatními jsem se chtěla seznámit a popovídat. Domluvila jsem se se svým, dosud virtuálním, kamarádem, že tam půjdeme spolu. I na osobní seznámení s ním jsem se těšila. Ale moje fantazie se rozběhla na plné obrátky. Je to sraz vánoční a akční, tak proč si vánočně nezaakčnit? Co takhle udělat ze sebe vánoční stromeček? Naladí to atmosféru, budu zdobit a užiju si. Ten stromeček jsem si představovala tak, že kamarád mě přiváže na kříž, zapíchá jehličky do kůže a na ně pověsí vánoční ozdoby a prskavky. Pravda, jiskřičky z prskavek nemají nic společného s elektřinou, tak aby si i to slovo „elektro“ z názvu „vánoční akční elektrosraz“ přišlo na svoje, může mi kamarád přikládat Violet Wand k bradavkám. Hurá! Ať žijou Vánoce! Zbýval ještě jeden malý problém: co na to kamarád? Má zkušenosti s jehlami? Žádný strach, z kamaráda se vyklubal zkušený „saďour“ (myšleno jako pochvala) a přicházel s tak kreativními vylepšeními mého nápadu, že jsem ho musela brzdit.

Konečně přišel pátek 19.12. S kamarádem jsem se seznámila cestou v autě a byla jsem příjemně překvapená. Došli jsme do BDSM klubu. Pár lidí už tam bylo a na čestném místě v čele stolu seděl Milkov. Jedna malá, milá a velmi výřečná úchylka zorganizovala vzájemné představování. Hostitelka nám nabídla jídlo a já jsem si nemohla nechat ujít její „vianočnú kapustnicu“. Jenom ta a světlo svíček připomínaly přicházející Vánoce. Chtělo by to posílit, chybí tady stromeček, myslela jsem si. Jenže nálada byla taková něžná a tulivá. K Milkovovi se z každé strany tulila jedna, bezpochyby jeho duši milá, úchylka,  další D/s páry se k sobě tulily, dokonce i hostitelka s hostitelem si mezi servírováním naložených hermelínů našli čas na tulení. Copak se taková něžnost dá narušit nějakými krvavými praktikami? Milkov byl možná i unaven, práce Kravaťáka ve vzdálené zemi a tisícikilometrové přesuny jsou jistě náročné. Náznaky akčnění se objevily, jeden vážený úchyl objížděl své partnerce horní polovinu těla Violet Wandem, jenže pak se rozloučili a odešli. A není divu, když jsem viděla, jak se ta partnerka kolem Pána svůdně vlní v tanci, byla jsem si jista, že akční pokračování budou mít v soukromí. Pak odešel i Milkov s křehkou, milou úchylkou a jejím mladým Pánečkem. A na realizaci vánočního stromečku už vůbec nebyla příležitost. Zbytek večera byl věnován konverzaci, které vévodila ona malá, milá, výřečná úchylka a prohlížení hraček, se kterými se pochlubil můj kamarád, hostitelka i bývalý majitel prostor, ve kterých sídlí BDSM klub.  Kolem jedenácté hodiny noční jsme se rozloučili s hostiteli a všichni navzájem a rozešli (rozjeli) se do svých domovů.

Takže „vánoční stromeček“ se odkládá na příští Vánoce.

P.S.

Když jsme si povídali kolem stolu, mluvilo se i o eleferních textech. Milkov se zmínil, že moje texty jsou nejčtenější (jenom jeden, ale moji ješitnou grafomanskou dušičku to hezky zahřálo). Odpověděla jsem: „To proto, že jsou hanbaté!“ A tak budu věrná své hanbatosti a prozradím, že celou cestou domů jsme si s kamarádem povídali o různých mučeníčkách, a když jsem se ho pak na chatu ptala, jestli mu při mučení subinky stojí pták, odpověděl zdvořile: „Má drahá, mně stál většinu cesty, co jsme o tom mluvili!“ Fakt skvělej saďour!

S přáním úžasných zážitků v Novém roce se loučí Kassiopea