Byl jsem v těžkém pokušení nechat to celé v ruštině, nakonec se mi ale zželelo mláděcí sekce. Druhý problém byl se začleněním do sekce, protože tohle není reportáž ani report.
-Co mám udělat proto, abys mi nasekal tak, jako Tamaře Konstantinovně?
-Vykasat si sukni, punčocháče a kalhotky stáhnout ke kolenům. A opřít se dlaněmi támhle o ten stolek.
-Přímo teď hned ?
-Budeš vřískat?
-Nevím... Bolí to moc?
-Podle toho, jak se přitlačí. Jak bys chtěla?
-Chci, aby to bolelo.
-Tak to radši ne tady, i bez toho už je tu spousta řečí. Napiš si telefon.
-Allo...
-Poslouchám vás, povídejte.
-To jsem já.
-No ahoj. Nerozmyslela sis to?
-Ne.
-Tak jak to provedeme?
-Muž je doma.
-Jasné. Můžeš vyrazit někam na večeři? Ne nutně do města.
-Uch ty... Zavezeš mě do temného lesa a zneužiješ mě?
-Leda, že bys moc chtěla. Kde a v kolik tě naložím?
-V sedm na rohu Těatralnoj? Víš, kde to je?
-Líp, než leckterá rodilá Kalužanka.
-Ty se s tím nepářeš, viď. Co si mám obléct?
-Malé večerní šaty a sobolí kožich.
-Neutahuj si ze mě. Budu se muset svlíkat?
-A co myslíš?
-Vlastně jo. Jsem blbá.
-Nejsi. A obleč se tak, aby ses cítila dobře. V sedm budu čekat.
-Ježíšmarjá, já mám strach. Tak v sedm.
-Ale neboj se... Zapiš si číslo auta a pak budeme v hotelu Inter. Řekni to nějaké kamarádce, které důvěřuješ. A taky jí řekni, co má dělat, kdybys jí do rána nezavolala, že je všechno v pořádku.
-Hoplá, s cizincem v hotelu Inter. Jsem za lepší štětku, jsem za lepší štětku, trála lá. Dá mi za to pětku, dá mi za to pětku, trála lá.
-No vidíš, že potřebuješ na zadek.
-Jsem tu.
-A včas. Príma. Nějaký tip, kam vyrazit na večeři?
-Je to na tobě, lepší znalče Kalugy, než rodilá Kalužanka.
-Jíš šašliky?
-Libovolné množství. Ale tady ve městě nikde dobré nedělají.
-Nejedeme do města. Jestli chceš, zavolej kámošce, že jedeme na Kyjevskou křižovatku, jmenuje se to Sova.
-To vůbec neznám.
-Dělají tam poctivé šašličky z vepřového, skopového nebo i z pernaté. A mají k nim poctivý sous, žádný kečup z Metra.
-Kdo ty vlastně jseš?
-Jak to myslíš? Inža, prošedivělej, ženatej, s cejchou...
-Kecáš, kecáš, kecáš... Jseš vnitrák?
-Jak jsi na tohle přišla? Ne, nejsem vnitrák. Jsem informatik.
-Stejně ti nevěřím. Co bude teď?
-Teď se najíme. Ty dostaneš červené víno a panáka na kuráž a já si dám kafe.
-Chceš mě opít?
-Opít a pak zneužít. Nebo obráceně? A je to vůbec potřeba? Jestli nechceš alkohol, dej si klidně, co chceš. Je lepší, když budeš mít čistou hlavu.
-A co ty?
-Já řídím. .A pak - před hraním si radši nepiju.
-Jak si to říkal, hraním si? Co to je?
-O sadomasochistech jsi někdy slyšela?
-Manžel jednou přinesl z půjčovny kazetu. Nic moc. Nic, co by mě vzrušovalo.
-A co by tě vzrušovalo?
-Hele, na to máš přijít sám.
-A stejně?
-Výprask na holou.
-No vidíš, že se shodneme. Manžela to nenapadlo?
-Méďa něco zkoušel, ale nešlo mu to. A já se musela smát. Pak splasknul a než jsem ho rozkouřila, bylo po náladě na sadomaso.
-Teda ty máš rodinku... Tohle je ono. Jdem něco sníst.
-Uff, jsem plná. Dobrej byl.
-Tak to mám radost. Ten můj byl taky fajn. Jedem?
-A je to tu, nastal čas být cizinci za poskytnutou večeři po vůli. No, děj se vůle boží.
-Tady bydlím.
-Uch ty... Hezký. Co to stojí?
-Tři tisíce za noc. Teda i se snídaní.
-Žiješ si na vysoký noze, milej cizinče. Kolikpak už jsi tu měl ženských?
-A víš, že jsi první?
-Kecáš, kecáš, kecáš. Nevěřím.
-Tak nevěř. Tvoje právo.
-Jsem pěkně líznutá.
-Nevadí. Nerozmyslela sis to?
-Ne.
-A důvěřuješ mi?
-Jo.
-Celou větou.
-Jo, důvěřuju ti. I když netuším, proč.
-Kdykoliv můžeš říct dost a skončí to.
-Fakt?
-Jistě. Stopka se tomu říká.
-Co mám dělat?
-Jsi moc oblečená. Sundej si to.
-Všechno?
-Jistě.
-Stop. Ještě jednou a hezky, pro mě. Tohle bylo, jak u doktora.
-Pán by chtěl striptýz? Připlať.
-Provokačky? Započítává se.
-Už budu hodná holčička. A opravdu si musím sundat kalhotky? Bude mi zima na kočičku.
-Nebude. To si buď jistá, že nebude. Stoupni si k tomu stolu a předkloň se přes něj. Ne, stop, pelest bude lepší. To je ono... Nohy od sebe... Dál od sebe...
-Stydím se. Ty si mě budeš prohlížet.
-To si piš, že budu. A ty se nestydíš, ty se nestydatě těšíš.
-Jsem vdaná žena. A vůbec, nesluší se, abych mi cizí pánové takhle prohlíželi kočičku.
-Hele, seznamte se, tohle je Jim. Z které strany ti ho mám ukázat?
-Jak, z které? Ze všech.
-Měl jsem na mysli, z které tvé strany.
-To je jedno, stejně ze mne nedostanete ani hlásku, mrzký cizinče. Jauvajs!
-No vidíš, že to půjde.
-Mám počítat?
-Ne, jen mi řekni, kdyby to bolelo moc. Nebo jinak, než sama chceš.
-Tohle bylo hezký. Ještě.
-Ještě, prosím.
-Trochu to vylepšíme. Lehni si na stůl.
-Takhle?
-Ne, na záda. Nohy níž, pánev s krajem stolu. Ještě níž. Ruce za hlavu, nohy od sebe.
-Tohle není poloha, vhodná pro vdanou ženu.
-A ta předchozí byla?
-Tahle je ... necudnější.
-Aha. Tak se pěkně těma rukama chytni z obou stran a ukaž mi poštěváček.
-To ne.
-To nebylo přání.
-Ty mě přes něj budeš bít.
-To třeba taky. No tak, čekám.
-Takhle?
-To je ono. Zavři oči.
-Co to je? To strašně mazlí!
-Propisovačka. Líbí?
-Jo... ufff, dost, nech toho, udělám se...
-Ale neuděláš, alespoň ne teď. Ty ruce dej zpátky za hlavu. Prsa vyšponovat. A teď počítej.
-Jedna... Dvě... ... Tři... Čtyři... Můžeš klidně přitlačit. Pět... Šest. Jau! Sedm...
...
-Sedmdesát dva... Sedmdesát tři. Sedmdesát čtyři, sedmdesát pět, sedmdesát šest, sedm, osm,udělám se, můžu ?
-Ne. Vydýchej se.
-Hade, lumpe, neřáde, zvrhlíku... Ještě, prosím.
-Tak co, je ti zima na kočičku?
-Prevíte, surovče. Není. Hicuje mi. Jak to děláš?
-Takhle.
-Jau!
-Nic složitého. Pojd blíž, slinto.
-Neříkej mi tak.
-Tak se na sebe podívej. Takhle se chová vdaná žena? Pojď blíž.
-Škrábeš. Méďa si nechce nechat narůst fousy. Jé, to lechtá. Co bys řekl na tohle, fousatej cizinče?
-Hezký, ale ještě s tím počkej. Ještě sis neužila dost.
-Cože?
-Ještě sis neužila dost. Běž k oknu. Tu žaluzii radši zatáhneme. Zvedni ruce. Až nahoru, k těm kličkám. Ne, obráceně, přes zadek už jsi dostala.
-Ty mě chceš bít přes prsa. Odhalila jsem tě.
-Šikovná. A co ty na to?
-Bude to bolet?
-Bude.
-Tak jo. Mám počítat?
-Ne. Zavři oči.
-To není fér, sliboval jsi, že mě budeš bít a tohle mazlí. Já takhle nehraju. Okamžitě mě začni bít, nebo budu křičet.
-Křič, to mě rajcuje.
-Ani mě nenapadne. A vůbec, jsem komsomolka a už ze mě nedostaneš ani hlásku. Kde jsi? Můžu otevřít oči?
-Ne. A nebo jo. Podívej.
-Ty jsi pral?
-Proč myslíš?
-Že se chystáš věšet prádlo.
-A to taky není špatný nápad. Tak kolik myslíš, že se na tebe vejde těch kolíčků?
-Žádný.
-Přidej.
-Dva?
-Dva zatím dobré. Kam?
-Na bradavky?
-Tumáš. Kolik dál?
-To hezky bolí. Nech mě chvilku. Počkej, nechceš použít celou tu krabici? Řekni, že nechceš.
-Chci.
-Uch ty... Ale nebudeš mi je strkat nikam dovnitř?
-Ne. Tak kam dál?
-Kam se ještě dá dát kolíček? Na poštěváček? To bude bolet.
-Řekni si.
-Tak dva na pysky.
-Čtyři a čtyři. Rozkroč se, víc. Hele, víš co? Já ti ty tlapky přivážu. Nedře to?
-Ne. Můžu dostat napít?
-Tumáš.
-Uf. Otřeš mě, prosím?
-Jistě.
-Hej, tam ne, myslela jsem pusu.
-Necukej tou pánví tak, netrefím se. Hezky hřeješ. Víš co, pronajmem tě hotelu jako ústřední topení, budeš cizincům vyhřívat pokoje.
-Hele, jestli se ti nemám udělat, tak buď hodně opatrnej.
-Vidím, vidím. Zatni zuby.
-Tak teď jsem málem zařvala... To je síla.
-Líbí?
-Ufff... Počkej... Líbí, moc. Můžu se kouknout?
-Počkej až nasadím ty zbývající. Tak. Někde bych tu měl mít zrcátko.
-Jé, mám z kočičky dikobraza.
-Netušila jsem, že sundávání bolí víc, než nasazování.
-Já ti to říkal. Počítáš?
-Dvaačtyřicet.
-Tenhle je poslední. Zatni zuby.
-Kurva, jauvajs! Promiň, tohle by vdaná žena říkat neměla.
-Nikdy jsem nepochyboval o tom, že jsi taková slova už slyšela a že je umíš používat. Dobrý?
-Ty otisky tam nezůstanou, viď?
-Ne. Pojď do koupelny.
-Jsem vykoupaná. Pojď do postele.
-Nebudeme tě koupat.
-Nechci topit.
-Jak jsi přišla na topení?
-To bylo na tom videu, co méďa půjčil. Nelíbilo se mi to.
-Nebudeme tě topit.
-A nebudu ti prát košile, nejsem tvoje manželka.
-Nic jiného tě nenapadá?
-Budeš chtít namydlit záda a pak mě zneužiješ. Tak jo, budu předstírat, že jsem tě neprokoukla a nechám se zneužít.
-Samá voda. Používá se tenhle idiom v ruštině?
-Ne, jestli myslíš tu hru, tak se říká cholodno.
-Bude vadit, když si zmáčíš vlasy?
-Ne, stejně jdu zítra ke kadeřníkovi. Proč?
-Málo místa. A chci, aby sis tohle vychutnala.
-Začínám se opravdu bát. Topení se fakt bojím, říkám na rovinu.
-Nebudu tě topit. Vlez si do té vany nějak pohodlně, tlapky hodně od sebe. Jo, to je ono. Ukaž... tenhle se nám nějak hodně zakousnul.
-Íííí, to mazlí!
-Pšššt. Chyť si ten kotník rukou. Takhle ne, zezadu. To je ono. A tu druhou nohu zafixujem ke dveřím. Jo, to půjde.
-Jestli na mě chceš vzít sprchu, tak mi radši dej něco do pusy. Budu vřískat.
-Chytrá. Ale tu sprchu odšroubujeme. Skousni ten ručník.
-Jak se za tohle děkuje?
-Nijak speciálně. Můžeš mě podrbat ve fousech.
-Já tě prokoukla. Ty nejsi Woland, ty jsi Begemot. Kde ses naučil takhle dobře rusky, kocoure? Počkej, lehni si.
-Škola asi neprojde, že ?
-Tohle není školní ruština. Na žádné škole neučí tyhle obraty. Copak jsi zač, kocoure?
-Úchyl.
-To není povolání. Ale ono je to jedno. Chodíš v uniformě?
-Ježíšmarjá, jen to ne. Vypadám na to snad?
-Vypadáš. Jsi důstojník?
-Kapitán v záloze. Ale to už je dávno.
-Kecáš, kecáš, kecáš. Ale dobře se posloucháš. Odkud znáš Mistra a Markétku?
-Přečetl jsem to. V roce osmdesát dva poprvé.
-Zase kecáš. Ta knížka vyšla o dost později.
-Máš na čem přečíst půlpalcovou pásku? Půjčím ti tu cívku.. Ještě je tam Pondělí začíná v sobotu od Strugackých a Pohádka o trojce. Jo, a Jeden den Ivana Denisoviče.
-Neumím česky.
-Je to v ruštině.
-Ty čteš Bulgakova v originále?
-Čtu. Ale na tom není nic zvláštního.
-Nebylo by, kdybys necitoval. A kdybys necitoval doslovně. Koukala jsem se.
-Mám eidetickou paměť.
-Aha.
-Zklamaná?
-Ani trochu. Lítám. Hele, lehni si a lež úplně klidně. Nech ty ruce ležet, povídám!
