Nebo taky něco o tom, co pánové znají jenom z doslechu, případně z opačného konce nástroje. Řeč bude o frikčních pohybech. Nebo, lépe řečeno, o jejich simulaci pomocí mechanických zařízení. A toho, jaké chyby neudělat. Mašinku podobného rázu jsme kdysi už opravdu hodně dávno s Tormem zkoušeli a myslím, že postřehy udělají dobrou službu nejenom konstruktérům, ale i jejich partnerkám. Ty budou líp vědět, co lze od takové věci čekat a třeba přestanou pánečky do jejich konstrukce tak tlačit. Nebo naopak začnou. Pozor - popisuju strojky s posunem, vibrátory vynechávám.
Frikční pohyby (nebo pánevní rázy, chcete-li to podle Masterse a Johnsonové) jsou fakticky mechanismem, vybavujícím při kopulaci orgasmicko-ejakulační sekvenci. Dají se charakterisovat rychlostí, četností, hloubkou a charakterem penetrace. Řečeno lidštěji - jak rychle probíhá zastrkávání/vytahování, jak často (pozor, to není totožné), do jaké hloubky a jakým způsobem. Řečeno odborněji - pro popis potřebujeme průběhy dráhy, rychlosti, zrychlení a opakovací frekvence. Tady asi našpicuje uši Serža, protože to už začíná připomínat kinematiku, já se vrátím k medicíně. Kombinací těchto čtyř parametrů vzniká vzruch, který dílem sadou reflexních oblouků, dílem naučenými vzorci vede k vybavení orgasmu. To asi budete znát :-) Naživo je za doladění parametrů na maximální účinnost odpovědný aktivní partner, role partnera pasivního je spíš korekční. Na aktivním partnerovi je též přizpůsobení své aktivity potřebám toho pasivnějšího, alespoň v případě dostatečně sociálně vyzrálých a příčetných dvojic.
Strojky (alespoň ty jednoduché) mohou variovat v podstatě jenom frekvenci a délku zdvihu. Délka zdvihu je - řečeno striktně - maximálně dosažitelná hloubka penetrace, faktickou hloubku si žena může (není- li příliš pevně zafixovaná) doladit posunem pánve vůči pracovnímu konci hračky. Frekvence se fakticky řídí rychlostí otáčení motoru hračky, průběh rychlosti a zrychlení je dán mechanismem hračky. Rychlost otáčení se měnit celkem dobře i za běhu mašinky, s délkou zdvihu je to horší. To, co jsem měla možnost vidět (nebo vyzkoušet) vyžaduje většinou zastavení motoru, přešroubování nebo přestavění mechanismu a znovuspuštění. Je to docela rušivé :-)
Pro velkou část žen je nejpříjemnější postupně se měnící hloubka penetrace - od velmi mělké na počátku styku přes až velmi hlubokou ve fázi plató až po několikacentimetrovou (v rámci orgastické manžety) v před- a orgasmické fázi. Nepříjemné je, že aktivní řízení hloubky penetrace posunem pánve bez přestavení mechanismu nemění průběh rychlosti a zrychlení pracovní části a že od určité hranice hloubky penetrace pracovní část strojku opouští pochvu. Přitom opakovaná penetrace může být nepřijemná či nemožná vinou anatomických poměrů v poševním vchodu a/nebo zhoršení lubrikace. Pauza pro přestavění mechanismu je ovšem vnímána též rušivě. Odtud vyplývá požadavek na to, aby hračka měla zdvih, přestavitelný za chodu. Svého času jsem tím Torma otrávila natolik, že ten "šicí stroj" kopnul pod postel a prohlásil, že mě teda radši bude šukat sám.
Byla bych ráda, kdyby zejména čtenářky vzaly tenhle článek jako podnět k diskusi o tomto podle mne docela zajímavém tématu.
Diskutujte, prosím, ve fóru, komentáře by měly sloužit spíše ke zpětné vazbě pro autora :-)
