Mimořádně zajímavou věc objevil TymuR v díle Karla Slavoje Amerlinga (1807-1884) Orbis pictus čili svět v obrazích stupeň druhý co pokračování prvního stupně, jejž sepsal Amos Komenský (1852). Potěšte oko :-) Citovaný dílec nese název Úkazové proudění.
První památnost u mluna jest, že se dá dílem třením, dílem přiblížením, dílem dotýkáním–se jinorodých kovů z těl vylouditi, a pak že jest vlastně dvojsílou, jejíž jedna síla zvláště ze skla třením vzbuzená má více ráz jakési mužskosti, a ostrosti jakož i touhy po spojení–se s druhou, druhá pak síla zase třením z vosku pečetního neb smoly vzbuzená má ráz ženskosti, jakési unylosti a rovněž touhy po síle první, pročež se i v jazyku rozdíl ten slovy: ten mlun a ta mluna vyznačuje, kdežto to mluno obojí v jedno spojené vyznamenává. Není však tento rozdíl jen povrchní aneb dokonce jen ledajaks vymyšlený, nýbrž sahá hluboce do celé bytnosti této síly.
Přibližuje–li se mrak s mlunem (+) k povrchu země, tu rozpřádá se mluno země; mluna země proudí k oblaku tak dlouho, až mlun a mluna v mluno se spojily. Na ten spůsob přejde množství mraků přes zemi, aniž co dalšího viděti jest. Blíží–li se mrak mlunný velmi k zemi, na jejímž povrchu jsou vysoké, špičaté (tedy mlunopouštivé) věci: hory, věže, stromy, tu oboje mluna s přeletem jiskry se spojí, a to slove, že hrom udeřil.
Mluno - mlno. (Electro–magnetismus.) Památná jest působivost mluna na mlno. Jest–li že železnou hůl v podkovu třeba ohnutou měděným drátem mnohonásobně obvineme, a skrze toto měděné obvinutí mlunný proud ženeme, tu ta železná podkova jeví silné magnetické vlastnosti. Vezmeš–li místo železa ocel, navždy tato zůstane magnetickou. Drátové mědění t. uvodičové, k tomu cíli užití jsou hustě hedvábím opředeni a to pro náležité osamocení. Vůbec, jde–li kde na blízku proud mluna, ten vždy působí na směr jehly, což Oerstedt ponejprvé r. 1820 zpozoroval a světu ohlásil, načež z tohoto základu množství jiných nových dalších nálezů a strojů se vyhledalo. Mlunodotýční stroj s magnetní krabicí jest jeden z těchto strojů velmi zanímavých.
Něco poznámek redakčních, by právům autorským, jakož i jiným regulím zadosti učiněno bylo, potažmo čtenář laskavý v souvislostech okolo ležících vzdělán a poučen byl. Text v podobě shora uvedené vyňat byl ad hoc particulariter z citace díla řečeného rozsáhlejší, na tomto odkazem uvedeném místě v informatoriu Vesmír ležící. Tamtéž následně uvedeno jest doslovně:
Vyjděme z ukázky Orbis pictus (1852), díla, jehož cílem byla popularizace přírodních věd. V šestadvaceti letech (1933) se Amerling stal asistentem univerzitního profesora J. S. Presla, který usiloval o přirozenost a srozumitelnost odborného přírodovědeckého jazyka, přičemž si českou terminologii někdy vymýšlel, jindy přejímal z ruštiny či překládal z němčiny. Amerling se stal jeho celoživotním stoupencem a jeho terminologii si ve svém díle dále dotvářel. Z fyzikální terminologie šokuje název pro elektřinu mlno či mluno, vytvořený na základě padělané glosy (!) v oblíbeném středověkém biblickém slovníku Mater verborum. Padělatelem byl pravděpodobně sám Presl, za vzor mu sloužilo ruské slovo mólnija (blesk). Amerling pak vše rozvinul svým osobitým filozofickým přístupem (viz text). Podvržený termín zamítl již r. 1853 P. J. Šafařík, nicméně jej najdeme ještě u F. S. Kodyma r. 1864.
Toliko informatorium Vesmír o osobě pisatelově a předmětu, pro obec úchylnou tolik zajímavém.
