Co Pišta vydrží?

Navzdory naprosto neúchylné povaze zveřejním jednu malinkatou epizodu z našeho společného života s Pištou. Přivedla mě k tomu ta okolnost, že jsem v EleChatu nějak zmínil, že Pišta vydrží dost - hlavně psychicky ... a Fro byla žensky, subinkovsky a zřejmě i konkurenčně zvědavá, co jsem tím vlastně myslel.
Má úchylná povaha se projevuje v mnoha aspektech. Jedním z nich je moje láska k jachtingu. Námořnímu jachtingu. Před 15 lety jsem se konečně zmohl na vlastní loď. Abych si vyzkoušel "co vydržím" (když jsem byl malý hoch, tak cesta autobusem delší než 5km většinou končila plnou čepicí nevábně vonících exkrementů), vydal jsem se na delší plavbu na oušn. No pochopitelně ... chytili jsme vítr, který měl své jméno, po několika dnech vyměšování ústy mi již bylo vše jedno a jedinou jistotou bylo, že již nikdy na žádnou loď nevlezu. Cena mé vlastní lodi se snižovala s každou uplutou mílí. Ještě ke všemu se nám v kanále zlomilo kormidlo (naštěstí vzhledem k povětrnostním podmínkám tam nebyl obvyklý provoz). No zkrátím to ... nakonec nás přitáhli záchranáři a já byl přesvědčen, že na loď již víckrát nevlezu. Toto přesvědčení mi vydrželo asi týden. Během toho týdne jsem si připustil, že na ní vlezu, ale rozhodně nemohu kapitánovat. Za čtrnáct dní již bylo jasné, že kapitánovat budu, ale budu dobře sledovat předpovědi počasí a budu si vybírat dobré oblasti.
Následující rok jsem plánoval se svojí lodí jachtat v Turecku. Z Chorvatska se na přeplavbu mělo vyplouvat začátkem května, tedy v době, kdy se i Jadran ještě může rozskotačit. Proto jsem zvolil rozumnou variantu - vezmu si na přeplavbu zkušeného kapitána, který vydrží víc než já. No a kapitán si vzal s sebou svoji přítelkyni Tygříka. Tygřík byla zkušená námořnice, která s kapitánem zjachtala kdejaké moře přiléhající evropskému subkontinentu. Nic jí nevyvedlo z míry, všude byla, všechno znala, všechno vydržela. Po čase se začaly vztahy mezi kapitánem a majitelem lodi mírně vyostřovat ... kapitán má jasně poslední slovo, ale ... já mnohdy neumím mlčet a poslouchat už vůbec ne. No a zatímco my jsme si vždy dokázali své problémy vyřešit (chlapi to umí), tak vztahy mezi dámami - tedy Pištou a Tygříkem - se lineárně zhoršovaly a bylo jasné, že je již nevyřeší vůbec nic.
Tygříka jsem již jasně popsal ... na Pištu jsem zatím trošku pozapomněl. Pišta byla na moři poprvé. Jednak to bylo poměrně záhy po našem seznámení, druhak jsem předtím vždy jezdil jako člen posádky na cizí loď a své partnerky jsem většinou nechával doma. Ze strany Tygříka si pochopitelně musela vyslechnout leccos. Pišta je klidná, nerozčilovala se a akorát člověk, který ji dobře znal dokázal zaslechnout polohlasné skřípění zubů, které se postupně počalo ozývat i tehdy, pokud se Tygřík objevil zhruba v 50metrové blízkosti.
No a pak jsme vyjeli z Mykónosu na sever. Právě začaly foukat meltemi a my se plavili proti větru bez šance se někde schovat. Loď zkrápěly proudy slané vody a tak se dámy odebraly schovat do kajuty. My s kapitánem jsme se střídali v krocení splašené lodi tak, jak nám fyzické síly dovolovaly. Čas plynul. Na lodi s námi byl Tomáš - zkušený námořník, kterého si též vzal s sebou kapitán - právě proto, že tento člověk ještě nikdy ve své dosavadní kariéře nepodlehl mořské nemoci ... takže bylo jasné, že pokud by nás to oba zklátilo, tak bychom se právě na něj mohli spolehnout. Čas plynul ... najednou se Tomáš nahnul přes zábradlí a věnoval rybám vynikající oběd, který jsme si před vyplutím dali na posilněnou. My s kapitánem jsme se na sebe občas po očku jukli ... domnívám se, že jsme měli úplně shodné myšlenky - která bude první. To, že se nakonec přes zábradlí ohnou obě byla zcela neodvratitelná skutečnost, šlo pouze o to, která z nich bude první. Čas plynul. S obrovskou ránou se odsunula lukna kajuty a k zábradlí se vrhl nahatý Tygřík. Akcí byla evidentně silně překvapena. Ulevila si a vrátila se zpět do polohy ležícího střelce. Čas plynul. Lukna se opět odsouvá ... a opět Tygřík. Není již co vyzvrátit, takže jsme svědky naprosto typického dávení, které sami dobře známe z dřívějších plaveb. Tygřík se již do kajuty nevrací, přivazujeme ho k zábradlí a Tygřík, po většinu doby pouze tiše, trpí.
Přiznám se, že doposud mi sled událostí činil neobyčejnou radost. Pišta byla lepší. Dala Tygříkovi s jejím vytahováním co proto. I když jsem úchyl, tak mi již Tygříka bylo dost líto, ale pomoct jsem jí nemohl. Na moři prostě stopka neplatí. Nyní však jsem se již začal poněkud znepokojovat. Pišta pořád nikde. V té chvíli mi došla celá hrůza uplynulých událostí. Určitě to neudržela a teď leží v kajutě, která je silně znečištěná, smrdí to tam a proto též tam Tygřík nevydržela. Pár vteřin odkládám nepříjemné rozhodnutí, ale nakonec si říkám ... nemohu to takhle nechat, už kvůli kamarádům ne. Vyčíhám si chvilku mezi vlnami a slézám do kajuty. Radka se na mě příjemně usměje ze svého lože a zeptá se "Tak co, jak to jde?". Nikde žádný smrad, nikde žádné zvratky. O spoušti, která se bude v kajutě nacházet jsem sám sebe natolik přesvědčil, že jsem nyní v šoku. A jak ti je? Jo, všechno v pořádku, akorát bych si dala něco k jídlu.
Závidím Piště. Sám si vždy začátek sezóny protrpím a ona patří k těm pár lidem, kteří evidentně nemají s mořskou nemocí problémy. Na druhou stranu, je to dobře, alespoň bude schopná akce, pokud já někdy budu oslaben.
Doplouváme do Canakkale, odkud se kapitán s Tygříkem vydávají zpět do Čech. Nás čeká posledních pár desítek mil do Kücükkuyu, kde budou čekat první turisté. Moře je klidné, jak již dlouho nebylo. Vlnky jen mírně kolébají s lodí. Najednou se Pišta vrhá k zábradlí ...
... od té doby neexistuje jediná plavba, kdy by Pišta neměla mořskou nemoc. Mořská nemoc je její spolehlivý průvodce. Je však všeobecně známo, že mořskou nemoc lze psychicky ovlivnit. Tygřík byl pro Pištu dostatečně velkou motivací, aby jeden ze svých nejhorších námořních zážitků přežila bez úhony.


P.S. Pišta se právě hlásí, že by možná nebylo přece jen od věci někoho přikurtovat k tomu druhému křeslu. Ale musí to být někdo, kdo jí napřed pořádně vytočí :))