Slovní průjem vol.2 (o rodině, kafi a závislosti)

Mám děsnou matku. Než ohrnete nos s myšlenkou na cloumání pubertou, má vaše matka 2 vysoký a hojí si ego na váš účet a účet příbuzných s učňákem nebo maturitou? Mimoto mám jednu babičku z říše hororů. Tady už asi zvednete obočí, jak si dovoluju ctihodnou kmetku takto urážet? S ženskou která z rodiny vyštvala 2 snachy (ale taky pěkný fúrie) a buzeruje každýho v dosahu a tátu už i napadla se jinak moc nedá...

Brutálně mi chutná kafe. Nevím proč, stejně jako nevím proč mi zachutnalo pivo (když jsem začínal v 15 pít pivo, bylo to ze stejných důvodů proč jsem začal v 17 pít kafe, na intru se to prostě dělalo). Nesmím ale kafe pít unavenej a už vůbec ne hladovej, pak mi dělá v žaludku přemety kadence Valentova zlatého skoku.

Závislost může být různá. U sebe pozoruju závislost na internetu, kterou si odůvodňuju tím, že bez něj nemůžu žít ve škole (Velký Bílý Padišáh aka ředitel nám posílá mailem důležité brepty, stejně tak paní sekretářka aka "Já mu volala" - velmi soukromé). Taky jsem bojoval se závislosti na hrách obecně a MTW2 konkrétně, tu se mi možná podařilo zatlačit do stadia omezení hraní. Jsem asi závislej i na subipřítulce, nějak si bez ní život už nedovedu představit. Možná že je to tím, že jsem zkostnatělej, jak říká výše zmíněná horormatka (mimochodem, poslední účes je cca 2 cm délky, matce je 49, je mi pod nos a váží hodně přes metrák), ale ať tak nebo tak, subi miluju a opouštět ji nebudu.

Howgh.

P.S.: Chodník v Praze byl v pátek skoro hotovej. Že by Tmavočeši četli Eleferno?