Prezentované zařízení patří k tomu nejjednoduššímu a nejoblíbenějšímu v oblasti kombinovaných přístrojů, určených pro praktické lékaře ve 20. letech minulého století. Vyráběla je firma Liebel-Flarsheim Co. v Cincinnnati v Ohiu a dle dostupných údajů činil objem série těchto přístrojů přes osm tisíc kusů, což je na podmínky tehdejší doby gigantické číslo. Přístroj má na Elefernu vlastní galerii.
Jednotka byla vyráběna ve dvou provedeních - jako mobilní kufřík a jako stacionární pultový přístroj. Obě provedení byla v levnější verzi potažena raženou lepenkou s imitací kůže, dražší verze měla boční panely z leštěného dřeva dle výběru klienta (olše, ořech, mahagon). Přístroje upoutají nápaditě řešeným panelem, jednoduchostí záměrně uzpůsobeným potřebám praktiků a i v dnešní době slušnou inženýrskou kulturou konstrukce.
Panel a obsluha.
Přístroj má jednoduchý, ale účelný panel. Horní části domunije rozměrné trojité jiskřiště se společně řízenými vzdálenostmi elektrod. Vpravo od jiskřiště je jednoduchý páčkový vypínač provozu a pod ním přívodní svorky napájení. Ve střední obslužné řadě leží zleva šroubovací niklované svorky nízkopotenciálních odboček vf výstupu, vpravo pak knoflíkový přepínač odboček regulace výkonu. Ve spodní řadě v uměle vytvořeném prostoru levé části je osazen výkonový výstup Teslova transformátoru a vpravo dvě dvojice svorek pro připojení galvanizačních elektrod, každá s vlastním miliampérmetrem. Měřidla jsou jištěna nožovými pojistkami ve spodní části. Za povšimnutí stojí rozdílná délka pojistek 20 a 100 mA.
Konstrukce.
Konstrukce přístroje je v dvacátých kletech běžná, letmá, na pájecí a montážní body. Za pozornost ale stojí použití subpanelu, kryjícícho a stínícího baterii kondenzátorů. Podobně nápaditě je vyřešena i regulace výkonu - pomocná regulační tlumivka má vyveden společně celý svazek odboček, přivedený přímo na regulační přepínač. Propojení je realizováno měděným vodičem, pečlivě izolovaným tkanou bužírkou, prosycenou u prvních kusů šelakovým, později bakelitovým lakem.
Jiskřiště.
Modul jiskřiště je neobvykle robustní, s několika atypickými konstrukčními prvky. Tři dlčí jiskřiště mají niklové elektrody s otvorem ve střední části. Tím prochází centrální regulační šroub s trojím (!!) stoupáním závitu. Změnou stoupání je zaručena současná změna délky jiskry všech tří jiskřišť (jiskřiště nejvíc vpravo se musí pohybovat nejrychleji). Jde o technicky zajímavou, nicméně výrobně náročnou a drahou technologii, vnášející navíc poměrně vysoké nároky na souosost montáže. Zde si konstruktér vypomohl dalším zajímavým prvkem - stahovací tyče jiskřiště jsou samostředicí díky koncovým kuželům, dobře patrným na fotografiích.
V pozdějších modelech byla tato technologická libůstka vypuštěna a jiskřiště bylo seřizováno klasicky, pomocí aretačních trnů a seřizovacích závitů na obou krajních jiskrových segmentech.
