Krom toho, že mám zvyk dávat věcem jména, mám věci navíc ještě rád. Občas i víc, než lidi, o tom ale dnešní přípondělník nebude. Z věcí, které mám rád jsou některé poměrně staré a některé už i velmi staré. Mám třeba dva magnetofony. Ne ty moderní, do kterých se strkají kazety jako brikety do kamen. Mám starou Teslu B700, kterou jsem si kdysi dávno pořídil za peníze, vydělané na brigádě v národním podniku Autobrzdy a jen o něco malinko novější čtyřmotorový Tandberg 10X, který o rok později nahradil stařičký Sonet. Pohled na důstojně se otáčející kotouče má v sobě něco uklidňujícího, v důsledku čehož jsem ještě stále nezrušil sbírku pásků.
O páscích.... Stojí na dvou regálových řadách. Od šedivých krabiček s Emgetony na třinácticentimetrových cívkách s hudbou, nahrávanou přes šumy z Laxíku a přehrávanou z elpíček G&B, Marsyas, Modrého efektu přes tenké kulaté patnácticentimetrové krabičky AGFA, BASF a Scotch s Otou Petřinou, Zdeňkem Rytířem a Framusem po osmnácti a pětadvaceticentimetrové kotouče studiových AGFA a Sony ULH. Je na nich průřez českým bigbítem šedesátých a sedmdesátých let spolu s šíleným mixem starých Pink Floyd, The Who, Jefferson Airplaine, ABBY, Beatles, Stounů. Do toho italské slaďáky, dva kotouče poskládaných ploužáků na oblbování slečen a následné sladké souložení, rockové opery, česká country, Paleček s Janíkem, Simon s Garfunkelem. Cívky končí podivnými papundeklovými krabicemi pásek Tasma s Grebenščikovem, Makarevičem, Akváriem, Mašinoj vremeni nebo pobaltskou variantou Krafttwerku Zodiakem. Zbytek vzala svého času voda, spolu s velkou částí filmů a kazet s archivním péčkem a protobdsm nahrávkami. Modří vědí.
Pohled na důstojně se otáčející kotouče má v sobě něco uklidňujícího, zejména, když se otáčejí v oranžovém přítmí a cívky postupně hází na strop prasátka od pracně nasměrovaného reflektůrku s trošku podžhavenou žárovkou od promítačky. Retrodojem už, pravda, drahnou dobu kazí zesilovač sice lampový, leč jen pár let starý a taky svítivky na věcech stole místo telefonních žároviček v barevných krytech z pardubické Tesly. A taky paměťový osciloskop Marconi, který nahradil památkovým úřadem chráněny ruský S1-19B, v němž jsem svého času z Ruska propašoval kocoura tak, že současně s ním jsem propašoval i samotný osciloskop.
Vzpomínky. Na stole ve světle jiného bodového světýlka jiskří láhev červeného a to dlouhovlasé mládě v křesílku naproti užasle mžiká řasami a trochu zimomřivě se balí do staré plátěné bundokošile s kolejničkami četaře-absolventa, která je mu krátká, kratičká. Poprvé v životě viděla kotoučový magnetofon ...
