Jiný kraj, jiný mrav a nezbývá než si přiznat, že představy o Švédsku jako zemi mleté tresky, přelité bílou omáčkou s koprem jsou představami brutálně zjednodušenými.
Žeru dobře a rád, leč musím si přiznat, že seveřané jsou v jídle poněkud jiná liga. Asi to bude chladným počasím a dlouhodobě trvající zimou, kteréžto činím zodpovědné za mocný sexuální apetit tamního obyvatelstva stejně, jako za apetit kulinářský. Prohlašuji tak s plnou odpovědností, zejména po seznámení s čímsi, čemu se zde říká smorgasbord. S pojmem švédský stůl, který se u nás užívá jako synonymum bohapusté žranice za pevnou cenu a je realizován dvěma sadami oschlých plátků sýra, průzračnými lístky šunkového salámu a máslíčkem ropné chuti to opravdu nemá nic společného. Smorgasbord je zarovnaný jídlem od kraje ke kraji. Pravda, pokud nejste na ryby, bude váš výběr limitován, můj případ to ale není. K vidění je hlavně losos, sleď a treska, ta ovšem spíš jako dekorace. Ryba je na nepřehledné množství způsobů, s horami brambor, cibule, kopru. Pokusil jsem se ochutnat všech osm nabízených druhů slanečků, je ale třeba přiznat, že sůl s příchutí slanečka mne dostala. Potěší i spousta klobásek z exických kopytníků - losí, daňčí, sobí ...
Smorgasbord nemá nic společného se snídaní, jde o naprosto plnohodnotný oběd. Snídá se lehce, sklenice smetany, hnědý sýr, sendvič. Večeře je ovšem fundamentálnější, tři chody na noc dají zabrat i lepšímu jídel žráči a piva píči, než jsem já. Zejména poté, co je namísto dezertu podán ohromný talíř vařených raků.
V domnění, že jsem nažraný na týden dopředu a že se do mne víc už nevejde jsem po obědě vypadnul do ulic. Hned v té druhé jsem narazil na dánský bufetík se smörrebrody. Vešlo. Dva pěkné kousky a sklenice smetany. Asi je to opravdu tím studeným počasím. Že bych ověřil ještě sexuální apetit ?
