Kapitola je zaměřena na léčebné využití podtlaku, překládá Torm
Historie:
Použití přisávajících aparátů s cílem vyzvat prokrvení a lehký otok je známo z hluboké historie. Mimořádně rozšířené je použití baněk, Junnodovy přísavné botky a různých pomůcek pro pouštění žilou, které využívaly principu aspirace pomocí zředění vzduchu. Využití podtlaku v gynekologii je ale dostižením nejmodernější doby. Na posledním chirurgickém sjezdu (1905) Bier demonstroval výhody použití přísavných kloboučků a vývěv při chirurgických onemocněních. První referát o přisávání poševní části přednesl Rudolph z Heilbronnu (1905).
Fyziologie:
Při rozředění vzduchu v pochvě vlivem záporného tlaku dojde k poklesu poševní části a v důsledku toho natažení perimetria a děložních úponů. Při déletrvajícícm působení přisávání nastupuje hyperemie dělohy, přičemž jako důsledek městnání krve lze zjistit namodralý odstín poševní část. Při dalším pokračování procedury lze z pochvy odebrat nejenom sekret, ale i krev v důsledku porušení kapilár poševní sliznice (per rhexin). Podráždění cervikálních ganglií vyvolává děložní stahy, které se projevují bolestmi, podobnými porodním.
Technika a způsob působení:
Rudolph používá zrcadlo z mléčného skla, jehož zkosená část se přikládá k poševní sliznici. Kulatý otvor se uzavírá gumovou zátkou, přes kterou prochází trubička, pomocí hadice spojená s vývěvou (obr. 41); vestavěný kohout umožńuje provádět přisávání po libovolně dlouhou dobu. Ještě předtím, než jsem se seznámil s jinými konstrukcemi jsem během diskuse o referátu Ranziho ve Vídeňské učené lékařské společnosti upozornil na onen nedostatek Rudolphova aparátu, jehož vinou není vidět, co probíhá v pochvě během přisávání a navrhnul jsem nahradit zátku skleněnou destičkou. Eversmann měl zjevně stejný nápad, neboť vbrzku sestavil skleněné zrcadlo, které je z jedné strany uzavřené a nepřekáží v pohledu do pochvy (obr. 42). Pomocí nahřátí zrcadla lze omezit zapocování skla. Ve stejné době jsem navrhnul i zrcadla se snímatelnými skleněnými okénky.
Po vyprázdnění močového měchýře a konečníku se instrument zavádí nemocné, nacházející se v dorzální poloze na gynekologickém křesle tak, že otevřený konec dosahuje k poševní části [čípku]. . Několika pohyby vývěvy se dosahuje přisátí, poté se uzavírá kohout a působení se ponechává 5 minut. Pokud se objeví silné bolesti, je třeba přisávání přerušit; nevýznamné, zejména stahovité bolesti roli nehrají. Po uplynutí řečené doby se, dle rady Bauera, opět vpustí vzduch, přičemž během přisávání snížené děložní hrdlo zaujme původní pozici. Po krátké pauze lze tento manévr 1-2 krát opakovat.
Nejdůležitějším momentem je bezpochybně hyperemizace dělohy; současně může mít význam i uvolnění sekretu. Lze-li pomocí přisávání dosáhnou narovnání anteflexované dělohy, lze-li střídavým odsáváním a napouštěním vzduchu do pochvy dosáhnout masážního efektu podobného masáži s kolečkem-rinterem zatím není ustanoveno. Pokusy s vnitroděložním přisáváním se dosud neprováděly.
Indikace a kontraindikace:
První, co přitáhlo pozornost experimentátorů byla amenorrhea, při jejímž léčení bylo dostiženo významých úspěchů (Rudolph, Frankl, Bauer). Při infantilismu se metodou nedá úspěchů domoci. Wechsberg používá přisávání při extrekce sekretu z dělohy při endometritech, stejně tak jako Bauer, který ovšem poctivě přiznává, že tato metoda nevede k vyléčení. U sklerotických stadií chronického metritu dává přisávání možnost uvolnění dostatečného množství krve pomocí několika bodových skarifikací (Frankl). Eversmann používá přisávání na uvolnění spasmů Douglasových vazů ve smyslu Chrobakovy (viz. výše) ideje. Kontraindikací proti přisávání je v prvé řadě těhotenství, v druhé řadě akutní a chronizující záněty endometria, přívěšků a děložních vazů, dále bolesti, vyzývané tahem a v nemenší míře i hnisající projevy, vnášející riziko zanesení infekce.
Renata komentuje:
Popisované je pokus o vraždu :-) Nejdřív musím varovat před jakoukoliv aplikací podtlaku či přetlaku na děložní čípek - kromě možnosti zanesení infekce se jakékoliv mechanické dráždění považuje za faktor, zvyšující riziko vzniku novotvarů, zvýšené prokrvení je pak živnou půdou pro papillomaviry.
Stejně nebezpečné je i popisované odstranění hlenové zátky, kryjící děložní hrdlo. Právě tato zátka představuje ochranu před zanesením infekce a následnými nepříjemnými záněty endometria, končícími mnohdy ztrátou fertility.
Určité nebezpečí může představovat i foukání do pochvy, leckdy považované za zábavnou kratochvíli či součást milostné předehry. Je nutno mít na vědomí, že aerobní mikroorganismy mají v tomto případě svátek a jejich působení na změnu poševní mikroflóry na sebe nenechá dlouho čekat spolu s výtokem.
Doufám, že jsem čtenáře vyděsila dostatečně :-)
