Úchylové mají ke kočkám zvláštní vztah - někteří je chovají v antropomorfní podobě, jiní dávají přednost kočkám klasickým, jsou i tací, kteří obě chovatelské variety kombinují. V každém případě je až zarážející, kolik úchylů, potažmo úchylek má doma chlupatého předoucího miláčka, letory mnohdy vpravdě garfieldovské a mravů nevrlých až oprsklých. Ostatně, kotě jménem Garfield - tedy, opravuji, Jeho Budoucí Kocourovitost Garfield, toho jména Druhý - změnulo minulý týden místo trvalého pobytu a z úchylné rodinky tvrzní (matka Nikita, otec neznámý kocour) se přesídlilo do matičky Prahy do sídla neméně úchylného uskupení, jak modří vědí a návštěvníci Tvrze viděli.
Když chováte antropomorfní kočku a dostanete odkaz na útulek pro opuštěná zvířata, ve kterém se nachází přesný popis vaší antropomorfní kočky, vážně se zamyslíte, zda jde o dokonale vymyšlený a komplikovaně realizovaný joke, hodný filmového Podrazu či zda jde o cosi metafyzického, co by bylo lepší nechat na pokoji. Nedalo mi to, abych nenaložil antropomorfní kočku (a mladého Pánečka) a nevyrazil onoho tvora shlédnout. Výsledek nepřekvapí, vypadá to, že ono vtělení se během týdne přestěhuje k nové majitelce :-) Vzdušnou čarou je to nějakých šest set metrů přes magistrálu...
Projektu Kočky jste si na Elefernu jistě všimli. Pokud máte pocit pocit, že vám doma něco chybí, podívejte se do něj, případně si klikněte na linky útulků či zvířat k umístění. Žádný clickrate tím sice nikomu nezvýšíte (kromě googlího score útulku samotného), ale možná zjistíte, že s nemotorným kotětem, kočkou myšilovkou nebo i starým nevrlým kocourem by vám doma mohlo být líp. Nebo jen kupte pár masových kapsiček nebo konzerv kočičího žrádla a domluvte si někde v útulku návštěvu. Neznám lepší lék na chandru.
