Tato recenze je další v řadě recenzí na filmy s tématikou elektrostimulace/elektrotortury. Tentokrát jde o kazetu z produkce ZFX video, tedy o dílo profesionální. O tom, jak se autoři zhostili v pořadí již čtvrtého pokračování oblíbené ságy o klinice Cracker, vám více sdělí recenze na
Whiplash 4.
Česky by se to dalo přeložit jako Šleha, ačkoliv o mrskání ve filmu (kazeta má cca 50 minut) až zase tolik nejde. Doktoři Black a Neuget a jejich bezejmenný sanitář mají nové hračky, a tak se na Crackerově klinice pořád něco děje. V tomto dílu je obětí sanitářka (Lisa Kinksaid), kterou si světlovlasý doktor Black :-) vybere k novému experimentu, zaměřenému na získávání endorfinů z obětí (autoři se zjevně inspirovali sf filmem Dark Angel, kde v podobné roli endorfinového upíra vystupuje zlotřilý mimozemšťan, jehož sarkastický úsměv a větu I come in peace si budu dlouho pamatovat). Pohledná sanitářka je v manažerských připomínkách doktora Neugeta (Rich Master) omámena tradičním chloroformem, vysvlečena a připoutána ke křeslu. Bezejmenný sanitář mezitím mučí sestřičku (Pamela Price) ze třetího dílu. Mučí ji vysavačem (!). Popíšu později. Oběti z dílů II a I jsou připoutány a příliš nereagují, s vyjímkou pacientky Willie (Carla Sweet, druhý díl), která vše sleduje vytřeštěnýma očima, zavěšena za ruce ke stropu. Black mezitím nainstaloval elektrody (tradičně - bradavky, břicho, klitoris) a hadičky a čeká na Neugeta, aby mohl spustit zařízení. Po kontrole umístění přívodů a několika vysvětlujících slovech (příšerné slinty, autoři jsou lepší scénaristé než inženýři) je zařízení spuštěno. Šokovaná Lisa produkuje endorfiny, které hadičkou odkapávají do lahve, nebo kam - není specifikováno. Kamera se přesunuje zpět za sanitářem, který se stále ještě baví s vysavačem a přísavkou, a to natolik intenzivně, že Pamela nakonec omdlívá. Na bezvládné oběti scénárista nenachází nic zajímavého a přenáší děj zpět, kde za hojné produkce endorfinů omdlívá i Lisa. Následuje spankingová část filmu, kdy je mrskáno vše, co se jen trochu hýbe. Film končí obligátním slibem to be continued ...
Co se líbilo:
Potěší jistý nadhled tvůrců a suchý humor, s nímž účinkující komentují své konání. Bezejmenný sanitář, přikládající mohutnou přísavku k podbřišku s lapidárním „Enjoy !", vážně kandiduje na Milkov´s choice. Profesionální je práce s kamerou, nesetkáme se s dlouhými statickými záběry, vše poměrně svižně odsýpá. Snímáno je americkým stylem, s častou změnou rakursu, kameraman zjevně není fixován na žádnou část těla. Převládají polocelky, prokládané polodetaily. Zcela chybí německá fascinace análem, kamera si vybírá atraktivní úhel pohledu, v jedné spankové pasáži je velmi zajímavý záběr z kamerového jeřábu. Prostředí je znázorněno přesvědčivě, rekvizity jsou úhledné. Totéž platí o aktérech, kteří odvádějí vcelku profesionální práci. Velmi zajímavé je nekonvenční využití (zřejmě) průmyslového vysavače jako zdroje podtlaku. Celé zařízení není nikde ukázáno, ve filmu hraje pouze hadice s přísavkou na konci. Podnětná je samotná manipulace - přísavka má kalichový tvar, přizpůsobený aplikaci na prs (okraj je lemován a zatěsněn pěnovou gumou) a obsluha ji využívá jednak staticky, prostým přisátím, jednak dynamicky, kdy se snaží přísavku tahem odtrhnout. Jako velmi efektivní se ukazuje také kombinace obou působení, která opticky i akusticky poněkud připomíná automat na dojení :-) Poměrně podnětné jsou i některé demonstrované způsoby fixace, byť přivázání k židli se samotným autorům vymstilo - v některých případech kamera pracně hledá použitelný pohled a mám za to, že některé zaběry unikly střihačovým nůžkám jen s vypětím všech sil a odřenou perforací.
Co se nelíbilo:
Odhlédneme-li od nesmyslného děje, není mnoho věcí, které se snímku dají vytknout. Zvukařské nádobíčko je drahé, ale existují i mikrofony pro snímání velmi hlasitých dějů a důsledné používání roubíku děj hodně shazuje. Roubík má opodstatnění u seance s elektřinou, kde je dokonce správně použit skousávácí měkký roubík, chránící jazyk před prokousnutím. Naopak, pro aplikaci podtlaku by bylo bývalo lepší roubík nepoužít, už proto, že oběť docela hezky a pohledně trpí a něco bolestivých výkřiků by filmu dodalo lepší šťávu než roubíkem zdušené kňučení. Pokud už jsem se dotknul zvukové stránky - film má naprosto prasácký a nezvládnutý zvuk, do jedné místnosti pronikají ruchy z ulice, druhá místnost je akusticky hluchá, zvuk je zasycen bzučením vysavače, dialogy jsou na hranici srozumitelnosti a občas ji překročí. Činnost generátoru je doprovázena zvuky podobnými Wagnerovu kladívku a já jen doufám, že skutečný generátor je postaven na jiné bázi než induktor, který slyšíme.
Z odborného hlediska mne nenadchly dvě věci - tou první je aplikace podtlaku na celou pochvu. Nejde sice o natolik nebezpečnou praktiku, jako je přetlak, nicméně tato praxe není považována za bezpečnou a rozhodně nedoporučuji její zkoušení. Druhým nedostatkem je osazení elektrod. Na bradavky jsou lepicí páskou přichyceny elektrody talířkového tvaru, elektrodu na genitálu není ve filmu pořádně vidět, nicméně zdá se, že je umístěna na klitoris. Pokud by tomu tak bylo a tato elektroda by tvořila jeden pól, dá se buď očekávat šok z bolesti, nebo naopak nulový efekt na prsech, Kirchhoffovy zákony se ošálit nedají. Tady mají autoři mé velké mínus.
Dalším problémem je markýrování. Je mi jasné, že u komerčního filmu se mu nelze vyhnout, nicméně při pozornějším pohledu chloroformem omámená dívka spolupracuje při svlékání pláště a svetříku a aplikovaný podtlak není natolik silný, aby mohl vyvolat mdloby (přísavku je možno odtrhnout, okraj nezanechává na prsu stopy, chybí zčervenání). Stejně tak lze v jednom přehlédnutém záběru odhalit bezpečnostní spínač u levé ruky elektřinou trýzněné dívky. Slečna sice hezky obrací oči v sloup, nicméně škubání těla vypovídá o mnohem nižším proudu, než se nám snaží autoři namluvit. Žena s elektrodou mezi stehny nenatahuje nohy v kolenou, ale snaží se je skrčit v pánvi ! Markýrovány jsou zřejmě i spankingové scény, zde ale ponechám hodnocení na povolanějších.
Poslední připomínkou je slabší scénář - jeho autor zjevně neví, jak ze scény pryč, a uchyluje se k mdlobám, či, v případě závěrečného záběru, ke švenku na titulek.
Závěr:
Whiplash 4 je profesionálně udělaná podívaná, ale šleha to není. Z metodického hlediska nic objevného nepřináší, ale poskytne skoro hodinu decentní zábavy, která může inspirovat.
Zaujala vás recenze ? Máte vlastní snímky, které chcete prezentovat ?
