Pořád říkám, že mám skvělého Pána. Umí mě krásně potrápit a ještě
krásněji ukojit. Má spoustu úžasných hraček, ale jedna mu chyběla -
vaginální elektroda. A moje nenasytná zvědavost těžce nesla, že nevím,
jaké to je, když dostávám elektřinu do vaginy zevnitř. Dostala jsem
nápad: poprosit o tuto zkušenost toho nejpovolanějšího ze všech -
Milkova. Proč chodit ke kováříčkovi, když můžu jít ke kováři, že ano?
Protože jsem byla hodná čubička, pečovala o Páníčka, s radostí se
nechala od něj mučánkovat, dovolil mi kontaktovat Milkova. Napsala jsem
trochu rozverný mail a trpělivě čekala. Skoro dva měsíce se nic nedělo.
Později jsem se dozvěděla, že můj mail se vinou filtru k Milkovovi
nedostal. Ale trpělivost už mi došla, kromě toho, že jsem zvědavá, jsem
ještě paličatá. Napsala jsem další mail a ten už se k adresátovi
dostal. A přišla odpověď:
Pár dní jsem byl mimo republiku a teď mne napadklo kouknout se do
spamového adresáře - a hele, rozverní mailové jsou na světě. Musím vyhodit
z filtru spojení KASSIO* s podmínkou příloha větší než 100 kB, kterou jsem
kdysi zařadil kvůli jakémusi latexovému spamu :-)
Tak o tohle jde :-) Dobrá, dobrá, tohle problém nebude, jenom to budeš
muset zajistit organizačně, pospojovat diáře nebude tak úplně triviální.
Kam zatím dohlédnu, tak mám celkem okénka příští týden v druhé polovině
dne (řekněme v průměru od páté odpoledne do desáté večer), případně během
soboty. Neděle je ucpaná, pak ten další týden úterý-čtvrtek zase
odpoledne, dál zatím nevidím ... Zkus něco vymyslet :-)
ne že bych se netěšil ;-) Torm.
Hurá! Organizační zajišťování nebylo vůbec složité, Milkov napsal, kdy
má v diáři volná okýnka a jedno z nich bylo v sobotu, kdy jsem měla jet
k Pánovi. Takže den D a hodina H - sobota, 12:00. Byla jsem šťastná, že
se moje přání splní, ale jak se blížila sobota, narůstal strach. To
jsem byla hrdinka, když jsem Milkovovi odpovídala, že moje vodivé tkáně
budou k dispozici jeho happy elektrodám, ale hrdinství se scvrkávalo a
strach mohutněl. Přehrávala jsem si elektroscénky z Insexu, sledovala,
jak holky křičí a bála se čím dál víc. V noci z pátku na sobotu jsem se
třikrát probudila a v hlavě mi okamžitě naskočilo M I L K O V !!! Já
vím, mám přece stopku, kdyby bylo nejhůř, jenže nechtěla jsem zbaběle
utíkat z boje.
Je tedy sobota ráno, jedu autobusem k Pánovi, vevnitř všechno sevřené
strachem. Jsem šťastná, že Pána zase vidím, i když mi vyplácí tresty za
neposlušnost - 25 ran rákoskou na zadek a za chvíli druhý - 20 ran
rákoskou na prsa. Jsem pěkně ozdobená subinka! Když pečuji o Páníčka,
tak na chvíli zapomínám na svůj strach, jenže asi dvě minuty před
polednem zvoní Pánův mobil. Milkov je před domem! Pán se s ním
domlouvá, že chvíli spolu hodí řeč u kafe a mně přikazuje náležitě je
přivítat. Mám na sobě jenom pouta, obojek a černý stahovací pás, prosím
Pána, abych mohla Milkova přivítat v županu. Nedovoluje mi to. Těch 15
- 20 minut, co jsem čekala, jsem se klepala jako ratlík. Zvonek. Klekám
si na práh s čelem na zemi, a první, co ze mne Milkov vidí, je
vystrčená p....! Až Pán dovolí vstát, smím si s ním podat ruku a stydět
se. Ve snaze oddálit to, co musí přijít, nabízím šunkový závin, který
jsem doma upekla, kafe, čaj, Milkov odmítá, přeje si jenom kafe, ale
bere si ho nahoru do patra, kde se bude všechno odehrávat. Není úniku!
Pán mě přivazuje ve stoje do kříže, ruce k hákům nad postelí, nohy k
nohám postele. A ještě smyčka v pase, přivázaná ke kovové pelesti,
abych se moc necukala. Zmocňuje se mě skoro panický strach, prosím
Milkova, aby mě trošku uklidnil a stačí jenom aby řekl:
"Věříš mi?"
"Ano, věřím!"
a velká část strachu je pryč. A když mě začne jemně popleskávat bičíkem
po prsou, je to příjemné a milé. Ale přitom koukám, jestli nemá nějaký
vypínač, slyšela jsem, že jsou i elektrické bičíky. Nemá, je to
Milkovův slavný Jim. Jemné pleskání zesiluje, zrychluje a když začne
bičík kmitat po bradavkách, už je to ouvej. Ale znám i horší bolest.
Potom stejná procedura v rozkroku. Ptám se Milkova, jestli prokrvené
tkáně jsou vodivější, říká, že ani ne, že to je jenom seznamování.
Hezké!
Milkov si něco vyndává z kufříku a můj Pán, abych se náhodou nenudila,
mi vyrábí na vnitřních stranách paží sadu modřinek tím, že mě velmi
bolestivě štípe. Možná mě chce připravit na horší bolest, která přijde,
nebo mi chce udělat radost, protože ví, že si ráda vozím domů viditelné
památky. Mám tak velkou radost, až mi z toho slzí oči.
Milkov mi přilepuje nahoru na ňadro a pod bradavku samolepící ploché
elektrody. Vnímám měnící se pocity, od jemného brnění až po silné
sevření prsu jako ve svěráku. A na levý prs přilepuje další dvě
elektrody, obdélníčky, těsně vedle bradavky, zleva a zprava. Střídavě
zapojuje káblíky do generátoru a já vnímám jak jinak působí proud na
každém prsu. Pak propojí oba prsy a zase je to jiné. Pořád je to v
pohodě. V Milkovových prstech se objeví krokodýlky, které mi velmi
citlivě připíná na bradavky. Ale když zvyšuje intenzitu proudu, skučím
pěkně nahlas, řeže to a pálí. Sundává mi krokodýlky a nahrazuje je
speciálními svorkami na bradavky, pevně ji sevřou, ale nemají zuby.
Bradavky jsou propojené a bolest roste s intenzitou proudu. Ale to
ještě nevím, co to udělá, když Milkov sníží frekvenci. Bolestivé,
pravidelně se opakující rány do bradavek. Vždycky vyhrknu:
au-au-au-au-jau! Milkov a můj Pán si ze mne dělají legraci, že mám dost
ubohou slovní zásobu.
"Když mě pořád někdo mlátí do bradavek!"
"Tak ONI ji mlátí po bradavkách!" lituje mě Pán.
"To musíme ještě vylepšit!" říká Milkov.
V ruce má najednou wartenbergské kolečko. Četla jsem o něm a byla jsem
moc zvědavá, jak působí. Není to nic hrozného, ale Milkov by jistě mohl
přitlačit víc. Trochu to píchá, je to nepříjemné, ale žádná velká
bolest. Fandila jsem si! Najednou se strachem sleduji, že Milkov
připojuje na rádélko svorku. A to je jiné kafe! Když přidá na
intenzitě, je to jako by mi řezal kůži, nebo bodal rozžhavenou jehlou.
Když jde zase pro něco do kufříku, Pán mi nádherně dráždí klitoris a já
cítím, jak moc jsem vzrušená. Strach už necítím, spíš zvědavost, co
bude dál. No a dál přišlo PEKLO. Nevím, co všechno Milkov zapojil, měl
k dispozici asi tři generátory, ale oba prsy mám sevřené, táhne je to k
sobě a bradavky strašně bolí. Ani nevím, k čemu bych tu bolest
přirovnala, asi jako by mi je svíraly rozpálené kleště. Poprvé si
říkám, že už je to skoro na stopku. Ale nechci ji říct! Prosím Milkova,
aby mě nechal chvilku odpočinout, abych to mohla trochu vydejchat.
Laskavý Pán Torm všechno vypíná a dělá pauzu. A můj hodný Páníček mi
zase krásně dráždí klitoris.
Milkov mi potírá prs Sonogelem a připevňuje svorky na kůži kousek vedle
dvorce, na protilehlých stranách. To je taky síla! Po chvíli to mění,
zase svorka na bradavku a po prsu mi přejíždí elektrifikovaným
rádélkem. Nahoru, dolů, sem a tam, pořád a pořád. Držím a skučím a
užívám si to.
Pak už si pamatuji jenom to, že mi Pán odvázal pravou ruku a přikázal
dráždit si klitoris. Byla jsem tak moc vzrušená, že po pár dotecích
jsem byla těsně před orgasmem. Prosila jsem Pána, jestli můžu.
"Příkaz zněl "honit si kundu", nikdo nemluvil o orgasmu. A víš, co
následuje po nepovoleném orgasmu - budeš bita! Musíš sama zvážit,
jestli ti to za to stojí!"
"Stojí, Pane!"
odpovídám, protože veškeré vědomí mám soustředěné v klitorisu a je mi
šumafuk co bude potom. Přichází mi nádherný, intenzivní orgasmus.
Milkov požádá Pána, aby mě přivázal vleže. Zase do kříže. A poprvé v
životě mi vklouzne do pochvy elektroda. První pocit je jako vzpomínka
na mládí, na pubertu, když jsem mívala menstruační bolesti. Ale hned se
to mění, je to jakoby se mi do pochvy tlačil velký železný kolík a
celou ji vyplňoval a tlačí na děložní čípek a ten tlak se mi přenáší
dál do břicha, celé je sevřené v křeči. Někde na Elefernu Milkov píše,
že subinky to popisují jako motýlky v břiše. Houby motýlci, jsem
narážena na železný kůl! A zase snížení frekvence a pro změnu mě někdo
mlátí do děložního hrdla. Zase skučím "Jaúúúú, aúúúúú, au, au, au,
néééééé!" Pánové vítají každé nové slůvko jako obohacení mého slovníku.
Dostávám nalepovací elektrody na velké pysky. Pořád ten kůl v pochvě,
sevřené břicho a k tomu brnění v pyscích, které zase přechází do
bolestivého sevření. Anebo do úderů, když je nízká frekvence. Ale ty
údery do pysků jsou jiné než vevnitř. Spíš jako píchnutí rozpálenou
jehlou. Milkov mění intenzitu i frekvenci, zvyšuje, snižuje a já si
užívám. Chvíli funím, chvíli skučím, chvíli mě nechá vydechnout.
Elektrody z pysků přelepuje na klitoris a pod poševní vchod. A já mám
chvíli pocit, že mi rozřezávají klitoris po délce, nebo ťukají do něj
kladívkem. Moje hlasové projevy nabývají na intenzitě a Pán mi zasouvá
do úst molitanový tenisák. A ještě si přidá svoji trošku do mlýna, můj
Páníček - připíná mi na bradavky skřipce spojené provázkem, k němu je
připnuté vodítko, to přetahuje přes tyčku pelesti a druhý konec mi
vkládá do ruky. Pán přesně ví, co se stane: Milkov přidá proud, já
sebou škubnu a utrhnu si bradavky. Samozřejmě, že jsem to udělala, až
na to, že bradavky vydržely, ale bolest to byla pořádná! Pak už jsem si
při každém škubnutí dávala pěkný pozor.
Milkov na mně zkoušel jednotlivé programy z TENS 231 (viz recenze na Elefernu).
Neviděla jsem mezi nimi velký rozdíl, měla jsem pocit, že každý začíná
tím, že mě mlátí do poštěváčku, do čípku, do pysků a pak se údery
zrychlují až splývají a bolí mě všechno. Chvilkami jsem si i pěkně
nahlas zařvala do tenisáku. Až na jeden, myslím desítka to byla, pořád
nic moc, jenom jsem si tak normálně funěla, Milkov říkal, že už je na
dvaadvaceti a já jsem nijak zvlášť nereagovala, tak asi trochu přidal a
to jsem vylítla a zařvala jako tur! V jedné krátké pauzičce přišel ke
mně Pán a s vrozenou laskavostí mi vodítkem stáhnul skřipce z bradavek.
Měla jsem je, chudinky, bolavé a placaté...
A pak najednou slyším Milkova, jak žádá Pána, aby mi uvolnil pravou
ruku a vkládá mi do ní TENS. Dovolují mi udělit si finální odměnu. Už
jsem měla jenom vaginální elektrodu, všechno ostatní už bylo sundané a
Milkov si to uklízel. Nenechala jsem se dlouho pobízet. Frekvence byla
správná a zvyšováním intenzity jsem se přivedla k nádhernému
elektroorgasmu, tentokrát povolenému. Pánům se to líbilo. Moc děkuji.
Nechali mě přivázanou, jenom Milkov se nade mnou sklonil a dal mi pusu
na rozloučenou. A naznačil, že by jsme někdy mohli pokračovat. Zlatý
Milkov!
Já už jsem zase hrdinka, když nemám na sobě elektrody, ale ještě by
mohl vyzkoušet krátkou dráhu přes klitoris s explozivním efektem, mohl
by mi najít G-bod nějakým špičatým nástrojem, nebo vyzkoušet vaginální
a anální elektrodu současně, nebo ........, nebo ..............! Milkov
je opravdu skvělý! Citlivý, laskavý, pohotový. Když jsem v jednom
momentu obohatila své výrazové prostředky o větu:
"To bolííííííííí!"
odpověděl:
"A říkal tady snad někdo, že to nebude bolet?"
Myslím, že mě napoprvé šetřil, když jsem zařvala bolestí, okamžitě
ubral, nenechal mě podusit. Jestli bude opakování, určitě to bude
horší, ale strašně se těším, Pane Torme!
S velkou vděčností sepsala Kassiopea, 6.2.2006
Od redakce
Milí úchylové, tento web jsme ještě jednou vzkřísili z nebytí. Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat všem, kdo se mnou Eleferno dělali ať už autorsky, vizuálně nebo v pozadí při technické podpoře a implementaci systému. Díky! Torm.
18.09.2026 - Obnovení Elesrazů
22.09.2026 - Nasazena verze NG, tedy new generation. Věříme, že přinese i novou generaci elektroúchylstva.
Prosím pozor! Tomuto textu věnujte pozornost
Eleferno je nadšenecký komunitní projekt. Nestojí za ním žádný komerční zájem ani investor, jen desítky let existence komunity, které tento web užívala jako zdroj informací, pobavení a čtení na dlouhé chvíle.
O web se po návratu z "mateřské" stará Lizz, technické zabezpečení je na web4ce, zastoupeném hlavně Sleepem. Aktuálně jedeme na sedmičkovém php a - konečně - na HTTPS a poslední pětkové Joomle, migrace na šestku ještě počká..
Uvítáme spolupracovníky - pokud byste se chtěli na Elefernu podílet technicky či autorsky, jste vítáni. Redakce má za to, že zde prezentovaný obsah zaslouží to, aby byl prezentován, ať už pro svou historickou, edukativní i prostě zábavnou hodnotu.
A slovo majitelovo
Tento web prošel za dlouhé roky svého života složitou a členitou genezí. Od původně striktně technického a technicistního webu, specializovaného na ES, ET, vacuum a technické aspekty BDSM praxe se postupně rozrostl o zdravotnickou tématiku, otázky bezpečnosti BDSM hrátek, pubklicistiku, beletrii a nakonec i o blogy čleů redakce i vás, našich čtenářů. Dvě předchozí iterace rozvoje vnesly do orientace Eleferna prvky interaktivity a pokusily se přiblížit jej komunitnímu portálu. Praxe ovšem ukázala, že "velké" sociální sítě jsou mocnější snah skupinky nadšenců, realizující tento projekt ve svém volném čase bez náhrady na odměnu. Z pohledu financí táhneme projekt s Nenu a Sleepem z vlastních peněz a ano, děláme to rádi. Tato iterace vrací projekt do racionálnějších končin, diskusák ani chat opravdu neplánujeme :) Všichni jste ovšem upřímně vítáni. Takže - HAPPY ELECTRODES!
=================================================================================================
První nový Elesraz NG proběhne 7.10.2026 (a následně každou první středu v měsíci) v Ateliéru souběžně s tradiční nekonvenční saunou (není povinná, jde jen o organizační souběh).
Předpokládá podobný formát, jaký elesrazy mívaly, ovšem se zohledněním faktu, že píšeme rok 2026. Jako primární prostor jsme zvolili strašnický Ateliér, pokud se akce rozběhnou, projednáme i variantu sekundárního (a komornějšího) prostoru u Maxe. Co takový sraz obnáší - především možnost potkat se s podobně naladěnými lidmi, něco nového se naučit, vyzkoušet, případně si i zaakčnit s půjčenou nebo i vlastní technikou, klidně i s odborným dohledem. V případě zájmu bude i možno nechat si změřit vlastní hračky nebo i prokonzultovat vaši vlastní konstrukci. Sraz je ale primárně akční. Pokud by se nahromadily požadavky na nějaký edukativní formát, zohledníme jej při plánování.
Organizačně:
- vstup povolen výlučně zletilým a svéprávným osobám
- během akce platí přísný zákaz fotografování a pořizování záznamů, s výjimkou pověřených osob
- veškeré dění podléhá zásadám SSC!
- souběžně probíhá pravidelná akce Nahá sauna. Zachovávejte diskrétnost.
- diskrétnost zachovávejte i na srazu samotném, respektujte odstup a zákaz dotyků či zapojování do děje bez výslovného souhlasu.
- tradiční eleferní - pány neděláme :)
HAPPY ELECTRODES!
