Však také už není žádným nováček, byť máme čerstvě za sebou teprve jeho třetí díl.
Myslím, že třetí Podraz je zároveň dobrým důvodem k tomu, abychom se pokusili o sumu dojmů, plusů a minusů…
Předně je třeba říci, že co se skutečně po tak krátký čas vypracovalo velice, jest registrace.Přívaly nebývale sprostých výrazů čtenářů nechť zůstanou prosím v mozkovně nevyřknuty…
Nejde mi totiž o registrační akt jako takový, s tím byly, zdá se stále ještě značné problémy. Například, co bych chápala jako nedostatek je fakt, že nelze registrovat několik osob na týž mail. Někomu se i přes veškerou snahu nepodařilo zaregistrovat se vůbec.
Nicméně i přes všemožné nástrahy technologické nakonec, pokud je mi známo, žádné větší potíže v konečném důsledku nevznikly, což jest prvním plusem
V duchu středověku nebyly tentokrát vizitky ponechány na návštěvnících, nýbrž každému byl vytvořen zcela unikátní erb. Za tento počin, jest třeba vzdáti hold. Jednak proto, že se mi nezdá býti nikterak jednoduchým, jednak také proto, že velice příjemně podtrhoval atmosféru celé akce.
Ovšem nyní se dostaneme k věci, která s vizitkami velice úzce souvisí. Po celý večer bylo zainteresováno několik jedinců, kteří měli mezi přítomným úchylstvem nabádati jednotlivce ku řádnému a viditelnému nošení erbů se jmény. Nic tak zásadního, řeklo by se. Avšak přesto jsem sama byla přítomna několika zcela nepochopitelným atakům oněch Slíďáků a Naztražušáků, kterak se jali zatarasovati cestu děvám nevinným. Jak to jen myslím, říkají si jistě mnozí čtenáři ? Inu prostě…: jde-li se někdo zrovna převléci do úboru, ve kterém bude vystupovati či naopak, není snad povinen býti označkován. A vstoupiti takto přesličné oděné slečně do cesty se slovy, že si ale skutečně musí svou ceduličku nosit na krčku, či jinde, kde jest libo a viditelno… je přinejmenším hanebné ! Toto bych tedy vytkla zcela jistě…
Snad až přílišná urputnost oněch hlídacích osob při vykonávání práce jistě jinak velice vhodné a pochopitelné nebyla v mnohých případech na místě.
Nuže, po drobných případných nepříjemnostech tohoto charakteru a vystání si fronty předlouhé (v tomto ohledu jest radno docházeti více, než dříve, pakliže se nechcete mačkati před vstupem) mohl návštěvník vstoupiti a popatřiti na zajímavě zařízený ústřední prostor, kde se opět veškeré dění odehrávalo.
Tedy k vidění bylo opět mnoho zástupců z řad kumštýřů a řemeslníků, kteří nabízeli opětovně své práce. Nade všechny pak vynikal drobounký pláceček s překrásnými věcmi z oceli ušlechtilé. Od obojků, po pásy cudnosti…, kteržo jedený posléze předveden byl i v krátkém kusu na jevišti. ( o tom však ještě bude psáno).
Po rozvolnění davů bylo možno viděti první ukázku z připravené již středověké mučírny, ve které nechyběla kláda, žebřík ani stylisovaný pranýř…
Ovšem nosnými pilíři večera se dozajista stalo až divadelní předvedení korzetů a závěrečné vystoupení pánů řemesla katovského.
Tedy, začnemě korzety…
Nutno hned v úvodu vytknouti drobnou snad vadu na pojmenování. Předváděné krásné kusy totiž nemohou se z hlediska historického nazývati korzety, neboť korzety sloužily ku stažení pasu a ňader dmoucích.Tyto však byly pouze pod prsa, pročež jedná se o stahovací pasy, nikoliv pak o korzety. Snad mne nyní ctěné čtenářstvo neukamenuje, avšak již dlouhá léta svá zabývám se historickými slohy a také tímto kusem oděvu jsem se zaobírala.
Tato má poznámka však neubírá nic na půvabnosti oněch předvedených produktů, které byly nejen pěkné, ale, jak se mi svěřila jedna s účinkujících, také velice funkční ježto ji mohutně v pase stahoval.
S hudbou, která spíše než středověká byla zřetelně barokní rozvinul se před publikem roztodivný příběh, ve kterém slečny sličné předvedly v bezmála divadelním kusu krásná těla a stejně přepěkné „korzety“.
Jediné, co může být vytknuto jest, že ke konci ztrácela scénka již na mohutnosti a stala se rozvleklou, tudíž, kdyby byla bývala o něco málo kratší, byla by snad ještě delikátnější neb by po celou dobu zaujala veškeré přihlížející.
Avšak i bez toho byla, jak jsem již řekla, jímavá a scénická.
Na pozadí všemožných nástrojů a přípravků mučících jsme pak mohli shlédnout ukázky, kterak ženu povětrnou donutiti ku pořádku. Byly tedy uvázány na všemožný způsob tři ženštiny a ještě drahnou chvíli trávily v polohách nepříjemných.
K doprovodu muzikálnímu nutno říci toliko, že byl lepší o nějaký ten stupeň, než při akci předchozí, rovněž kvalita zvukového přenosu přes mikroport byla o něco stabilnější a ku poslechu vhodnější, což bylo více než důležité, zvláště pak, při oznamování jednotlivých akcí, kdy hlučnost dosahovala značné úrovně a ani hlas tak zvučný, jakým drahá Domi vládne by nestačil sám o sobě překřiknout všeliký ruch kolem.
Nuže tedy, po nějaké době měl možnost opět dav okolostojící shlédnout nové představení a to sice takové, ve kterém se zrak pokochati mohl krásnými předměty z oceli leštěné.Ve scénce opět velice vizuální a dekorativní viděno bylo toliko překrásný pás na překrásném těle a rovněž různé obojky a pás cudnosti toliko mužský i ženský…
Paní vybírající si šperk a za jejími patami klečící otrokyně, které ještě otrok osobní na řetězu si vede…, ach ! Krásný to pohled…a ještě ve špercích tak úchvatných !
Po této dech beroucí podívané, následovala krátká pauza a po ní losování cen tomboly.
Zde nutno podotknouti a pochváliti organizátorstvo, že tentokráte přepěkně připravili možnost, jak se zúčastnit a kterak si zvýšiti možnost výhry. Ke každému erbu se jménem totiž bylo připevněno čtvero drobných cedulek, rovněž každá se jménem nositelovým a tyto mohly být vhozeny do patřičných nádob s výhrami. A to v libovolném poměru. Tu dal někdo všechny najednou do jedné nádoby, někdo jiný zase rozdělil své šance do každé ze tří nádob.
Ony nádoby výherní byly tyto: nástroje bicí, nástroje poutací a obojky. Od minulé akce, kdy se mělo losovat dle vyrobených cedulek se jmény bylo toto vítanou změnou a rovněž velice spravedlivou cestou, kterak krásné výhry rozděliti.
Opět se poté rozhostil hluk mezi přihlížejícími a očekáváno bylo v napětí vystoupení, které bych osobně dovolila si považovati za zlatý hřeb večera (pominu-li ony překrásné „korzetové“ pásy ihned v úvodu veškerých vystoupení…).
Tři muži, znalí řemesla katovského jali se rozprouditi veškerému diváctvu krev v žilách, což se jim, mohu-li soudit, i povedlo zcela jistě. Nejen že byli vtipní a předvedli sdostatek ze svého umu, ale rovněž po celou dobu udrželi pozornost všech, kdož přihlíželi.
Jen ve stručnosti třeba uvést tolik, že nejprv předvedli techniky poutací, pak ve zkratce bicí a posléze předveden byl Norimberský trychtýř a rovněž natahování na žebřík a pálení žhavým železem…
Na závěr pak byly použity palečnice na sličné čarodějnici, tato však bolestí rozumu pozbyla a byla propuštěna.
Abych snad nevzbudila ve čtenářích zmatek, připomínám, že pouze v náznacích a nikolivěk opravdově byli ony techniky předvedeny. I tak však toto vystoupení neztratilo na poutavosti a vkusnosti a mnoho potlesku za to též sklidilo.
Po tomto závěrečném kusu pozvolna se přítomní začali rozvolňovat a konalo se již spíše soukromé dění…
Na počátku nového dne začala se pak společnost vytrácet a řady prořídly…, tentokráte velice početné řady, neboť přihlášených, nemýlím-li se, bylo ke třem stovkám, což považuji za úspěch a doložení toho, jak příjemnou a oblíbenou stala se tato setkání za tak krátkou dobu svého trvání.
Snad jen toliko říci jest třeba, že tentokráte byla snaha všech, kdož organizovali toto setkání převeliká, aby všechny nešvary byly vymýceny a veškeré minusy v zapomnění vešly…
Až na nepříjemnosti s hlídkujícími muži, o které byla řeč na samém úvodu a na nedomyšlenost některých scén, které se pak táhly více, než bylo nutné ( to jest ovšem spíše záležitost choreografie a vytříbenosti vkusu a to, jak doufám s dalšími akcemi bude stále jen lepší a lepší…), nezbývá mi, než konstatovati, že jest mou milou povinností vzdáti opětovně hold všem, kteří se na uskutečnění tak veliké akce podíleli.
Tedy, jen tak dále a mnoho úspěchů a energie do příštích dění!
