Jak to vypadalo z pohledu úplného nováčka jako jsem já?
Starou Poštu jsem měla prohlédnutou již dříve, to když mi Milkov vysvětloval a předváděl výhody pro člověka plynoucí, stane-li se součástí elektrického obvodu. Tentokrát to bylo samozřejmě o něčem jiném. S mírnou, pro nováčka typickou, leč zbytečnou žaludeční neurózou, vycházející spíše z těšení se než ze strachu, jsem se držela neustále poblíž Milkovova záchranného křídla a čekala, co se bude dít.
To, že jsme tam byli mezi prvními, byl poměrně uklidňující faktor. Člověk se v klidu rozkouká, přívětivě se nedbalým kývnutím hlavy pozdraví s ostatními, jako by je znal roky a pomalu začne roztávat u hrnku čaje nebo čehokoli jiného, zvolivší si toto dle své věkové kategorie, celkového stavu či plánovaného způsobu dopravy domů.
Přibližně po hodině po našem příjezdu, vyplněné asi pěti čaji a po polovině krabičky cigaret, začaly prostory SP vykazovat první příznaky plnosti. Nebylo již téměř kde sedět, vánoční stromeček tématicky vyzdobený mizel mezi převážně černě oděnými těly a atmosféra připomínala spíše setkání pořádané spíše za účelem navlhčení přítomných tváří ústními sekrety. Velice milé, přívětivé, bezprostřední, pro mě maličko ztracené, neboť jsem znala minimum z přítomných, každopádně velice pozitivně působící.
Po výměně tělních tekutin spoustě návštěvníkům evidentně vytrávilo a tak další tři čtvrtě hodina probíhala v duchu likvidace potravinových zásob motorestu. Během té doby se stůl určený k tombole zaplnil spoustou lákavých, bohužel jen náhodou přiřknutelných věciček.
Xdomova nabídka kožených pomůcek ve mně vyvolávala silné pokušení obohacení se tímto..avšak na úkor zbytku mé rodiny, na jejichž dárky by mi již nevystačily peníze…Dobro ale zvítězilo (dle mého vkusu až příliš) a tudíž jsem si k Vánocům nekoupila vůbec nic.
Někdy v tu dobu dorazil Frodo se Silver Blue a tak se naše stanoviště přesunulo do sklepních prostor-konkrétně “křížové místnosti“.
Tehdy ještě bez Froda a jeho přítelkyně jsem si užila připoutána na kříži Mefistovo lechtání a trest za spadnutý popel, který na mně zrealizoval Milkov pomocí velice sympatického bičíku.
Co to dělalo s mou psychickou vyrovnaností( lépe řečeno nevyrovnaností a nepřipraveností na to, že se do takové situace dostanu zrovna tady), nebudu raději zmiňovat. Snad jen na adresu přítomných uvedu, že měli opravdu štěstí, když je prozřetelnost navedla připoutat mi i nohy.
Potom se již přisunul Frodo se Silver Blue a přidal se i Markíz. Díky malým prostorám jsem měla pocit dokonalé rodinné atmosféry.
Po mém odpoutání se Milkov s Frodem začali věnovat jakýmsi laicky zhotoveným abtronikům a z konverzace, kterou u toho vedli jsem rozuměla asi každé šesté slovo, neboť ve škole jsem na hodinách fyziky nedávala pozor.
Z “nepochopitelných“ J pohnutek mě Mefisto omotal asi kilem řetízků, ručky mi sepnul za zády a spoutal mě v kolenou a v tomto stavu jsem se s ostatními sunula shlédnou vrchol večera, kterým měla být tombola…
Jelikož jsem byla tažena až mezi posledními, obojky, které mému oku lahodily nejvíce, mi již unikly, ale spokojila jsem se i s náramky na nohy( jejichž původ se mi potom doma velice těžko vysvětlovalJ , ale vysvětlete všetečné mamince, že jste si je prostě zapomněli sundat před tím, než jste vlezli do posteleJ )…
Po tombole jsem překvapivě přežila stále spoutaná sestup zpět do sklepních prostor, kde na mne Milkov uskutečnil exhibici použití svým elektromučidýlek.
Nakonec mne na mém místě vystřídala Silver Blue a věnoval se jí Frodo. Oba mě uchvátili svojí sehraností a jak Milkov již v reportážích zmínil, oba si vysloužili od přítomných potlesk…
Pozdní hodina a momentální vyčerpání inspirace nás všechny asi navedly k tomu, abychom náš soukromý kroužek rozpustili…
Tedy…mám-li to shrnout- příjemný večer, příjemní lidé, atmosféra na jedničku….kdy už bude dalšíí?!
