Za to, jak tenhle text vypadá, si můžu do značné míry sám. Původně mělo jít o popis události, cenný z metodického hlediska, nicméně autorce se podařilo spáchat cosi poněkud jiného. Přesto si dovolím použít jej k původnímu účelu. T
.To, co Fronéma popisuje je věc, která se začátečníkům stává velmi často a pro nepřipravené jedince může znamenat přinejmenším nepříjemné vyděšení, pokud nedojde k horším komplikacím. Popisovaný jev je důsledkem vyššího vyplavení adrenalinu v kombinaci se změněnou charakteristikou krevního oběhu („odkrvené ruce“). Jeho prvním příznakem je záclonovitě se zužující zorné pole, tlak v hlavě a pocit, připomínající nutkání na zvracení. První pomoc je jednoduchá - vodorovná poloha, tekutina, přizvednuté nohy a zklidnění.
Vzhledem k tomu, že začínající subinky většinou svoje reakce neznají, je kontrola situace zcela na dominujícím - kromě pravidelné (a v podstatě povinné) kontroly krevního oběhu v zápěstích by měl věnovat zvýšenou pozornost náhlému rozšíření zorniček, znitkovatění tepu a náhle vystoupivším krůpějím potu pod těsně hranicí vlasové čáry. Fixace by pro první scénky měla být volena tak, aby ji bylo možno zrušit i v případě, kdy subinka ztrácí svalový tonus a je nutno mít již předem rozmyšleno, kam dívku v podobném případě šetrně položit. Dostatek nápojů by měl být samozřejmou součástí přípravy na scénku a je vhodné vybavit se i iontovým nebo energetickým nápojem pro podobné případy.
Byla jsem požádaná, hned pár dní po akci, abych tento zážitek popsala pro veřejnost. Píšu s osmiměsíčním zpožděním, protože se mi moc a moc nechtělo popisovat něco, kde jsem nebyla sama a dotyčný si to přečte jako první. Bohužel Torm si opatřil přesvědčivé argumenty.
Snažila jsem se si co nejlépe vzpomenout na podrobnosti tak doufám že si alespoň vezmete ponaučení, děti. :)
Jak jsem při prvním akčnění málem vypnula.
Bylo nebylo, jednoho dne jsem si uvědomila že jsem úchyl. O několik měsíců později mě začalo zajímat jak vypadá "Mučírna" naživo a že se půjdu podívat. Nějakou dobu jsem znala jedno zajímavé stvoření zvané Milkov, a tak stačilo jen nenápadně projevit tohle přání a po seznamovacím setkání při pivu a nepivu jsem stanuli na prahu nestandardně vybaveného sklepa.
Když jsem si prohlédla vybavení, byla jsem vyzvána abych se svlékla a připnuta na kříž. Torm mi představil Jima, předvedl důtky i co s člověkem udělá kapající vosk na bradavky. Užívala jsem si, že můžu přijímat příjemné (a příjemně nepříjemné) pocity bez toho, abych musela reagovat, pouze za cenu odkrvených rukou...
Potom se ale něco pokazilo. Torm podešel vyměnit si nástroj v ruce a já si najednou uvědomila, že se mi trochu zatočila hlava a mírně zúžilo periferní vidění. Má první reakce na to byla že jsem si pomyslela: "To rozdejcháš. přece to teď nebudeš přerušovat nějakou chvilkovou slabostí." Než tahle myšlenka proběhla hlavou se mi udělali mžitky před očima a ucítila jsem bušení v hlavě. V tu chvíli šla zbytečná "hrdost" pryč a zakňourala jsem "Trochu se mi točí hlava". V tu chvíli jsem prakticky přestala vidět jak se mi zamžitkovali oči. To že mi Torm odepnul ruce a nohy jsem vnímala dost v mlze. Kdyby mě v tu chvíli nechytil tak upadnu. Dovedl mě nějakých deset metrů k blízké pohovce a dobře si vzpomínám jak jsem si diktovala že musím zvedat nohy. Od chvíle kdy jsem byla uložena naležato se začal můj stav zlepšovat. Schoulila jsem se na bok do klubíčka a snažila jsem se zahnat to bušení v hlavě. To že mě Torm v tu chvíli držel jsem v tu chvíli vnímala spíš jako nepříjemný pocit protože jsem měla pocit že potřebuji srovnat to co je ve mně a vnější podněty odvádí pozornost. Na druhou stranu nevím, co by se stalo, kdyby to neudělal, jestli to nebyla v tu chvíli ta věc, co mě držela při vědomí. Když jsem otevřela oči, čekala mě sklenka s vodou. Potom co jsem se napila, tedy spíš co jsem se dokázala napít, mi už bylo zase prakticky dobře. Torm mě nechal ještě nějakou dobu ležet, asi abych neupadla, až se zvednu. Po krátké době jsme mohli pokračovat vesele v hraní v sedoleže.
Myslím, že celkový čas, co jsem byla mimo (když tak mě oprav Tormí) byl něco kolem dvou tří minut. Pokud je to víc tak se mi asi hodně pochroumalo vnímání. Díky Tormově rychlé reakci se mi nic nestalo, v případě že bych stála jen o pár vteřin déle, tak přepokládám že omdlím nebo se pozvracím, což by v situaci kdy má člověk přidělané ruce i nohy nebylo nic moc. Od té doby mi vozí sebou glukózu neboli sladké pití a už se mi to nikdy nestalo.
A tak jsem si hned při prvním akčnění vybudovala hlubokou důvěru v Torma
