V sebepřemáhacím sexu se spoutávání či jiné znehybňování těla nahé otrokyně příliš nevyužívá. Otrokyně totiž musí dávat soustavně najevo své nepředstírané sebepřemáhání mimo jiné právě tím, že se nikdy nijak nebrání, ačkoliv není spoutaná - a naopak čím jí je něco nepříjemnější, tím ochotněji a aktivněji přitom sama spolupracuje.
Spoutávání otrokyně je v sebepřemáhacím sexu smysluplné pouze v případech, kdy dokonalé znehybnění jejího nahého těla podstatně vystupňuje intenzitu - a tedy kvalitu - jejího nepředstíraného sebepřemáhání. Je nesporné, že především dokonalé ovládání sexuálního aparátu je pro spoutanou otrokyni mnohem obtížnější, protože přitom nemá nejmenší možnost si pomoci změnou své pozice.
Mnohdy je však třeba nahou otrokyni důkladně znehybnit a tím jí zabránit v náhodném mimovolném (obranném) pohybu, kterým by si mohla přivodit vážnější poranění, zejména při vykonávání krajně nepříjemných úkonů, především při "sebepřemáhacím" mučení. K tomuto účelu by si však měl Pán předem připravit a případně zhotovit vhodné pomůcky.
Proto je třeba zmínit se krátce i o tom, jak vlastně takové znehybnění, resp. spoutání otrokyně při sebepřemáhacích praktikách vlastně vypadá.
Pevná vzpěra mezi úplně roztažené nohy ležící otrokyně
Před náročnými (bolestivými) úkony v rozkroku je v základní posici vleže na stole vhodné, mnohdy dokonce nutné a často i nesmírně efektní dokonale zapevnit úplně roztažené nohy nahé otrokyně.
Pevná vzpěra je poměrně jednoduchou pomůckou, zabraňující sebemenšímu pohybu úplně roztažených nohou ležící otrokyně směrem k sobě.
Během náročnějších praktik je - kromě vystupňování nesmírně dráždivého pocitu úplné odevzdanosti nahé otrokyně a tím erotického efektu probíhající praktiky - účelem vzpěry zabránit i možnému vážnému poranění nejintimnějších míst jejího těla při reflexivním přitažení nohou, např. v důsledku náhlého leknutí nebo pod vlivem nenadálé prudké bolesti v rozkroku.
Pro běžnou potřebu postačí pevná tyč opatřená na obou koncích pohodlným (vyměkčeným) zakončením, které by ani po dlouhé době nepůsobilo otlaky v místech upevnění. Vzpěru by si měl její Pán připravit (případně nechat zhotovit) přesně "na míru" tak, aby bezmocně roztažené otrokyni bránila v sebemenším pohybu nohou směrem k sobě. Délku takové vzpěry je třeba samozřejmě nejprve přesně změřit - měla by být asi o 1-2 cm kratší, než je vzdálenost mezi koleny nohou ležící otrokyně, roztažených úplně "na doraz"! V žádném případě vzpěra nesmí ani po delší době otrokyni tlačit nebo být sama o sobě příčinou jiných nepředpokládaných nežádoucích nepříjemných pocitů, tlaků a bolestí.
Tuto vzpěru Pán, ve skupině třeba i někdo z dalších přítomných, upevní ležící otrokyni mezi kolena maximálně roztažených nohou. Vzpěra musí Pánovi, resp. mučiteli umožňovat pohodlný přístup do rozkroku ležící otrokyně, zejména k jejím vyceněným pohlavním orgánům.
Při výcviku se vzpěra využívá ke stupňování celkového dráždivého efektu a vystupňování vnitřního pocitu naprosté bezmoci a absolutní odevzdanosti otrokyně do vůle jejího Pána.
Spoutávání otrokyně
Spoutávání nahé otrokyně pomocí různých provazů, řemenů, řetězů, případně speciálních pout a jiných pomůcek z oboru "bondage" je v sebepřemáhacím sexu smysluplné pouze v případech, kdy dokonalé znehybnění jejího nahého těla podstatně vystupňuje intenzitu (a tedy kvalitu) jejího nepředstíraného sebepřemáhání. Je nesporné, že dokonalé ovládání sexuálního aparátu je pro pevně spoutanou otrokyni mnohem obtížnější, protože nemá nejmenší možnost si pomoci změnou pozice.
K pevnému připoutání těla otrokyně ke stolu zcela postačí důkladné spoutání (upoutání) jejích končetin; při některých praktikách lze otrokyni vyjímečně připoutat (přikurtovat) ke stolu silným řemenem, a to buď v pase (těsně pod prsy!) nebo i na hrudníku (nad či pod prsy), přes břicho (poblíž pupku), případně i v podbřišku (asi v úrovni horního okraje ochlupení), ovšem více méně jen k vystupňování dráždivého efektu při pohledu na takto znehybněnou nahou ženu nebo dívku!
Protože pevné znehybnění (zapevnění) je v sebepřemáhacím sexu také - a snad především - záležitostí vnitřních pocitů otrokyně, je mnohdy vhodné jí dokonale zapevnit i nohy. K tomu je nejvhodnější používat zvláštní "postroj", například z kožených řemenů, řemínků a přezek, upevněný na její úplně (pokud možno do maxima) roztažené nohy ohnuté v kolenou.
Tímto postrojem je třeba zajistit jak naprostou nehybnost stehen, kolen a lýtek otrokyně, které by měl pevně obepínat, ale i jejích kotníků a chodidel, kterými by neměla mít otrokyně možnost sebeméně pohnout a která by měla být v klasické "základní pozici" otrokyně vleže na stole nehybně zafixována tak, aby se vzájemně nedotýkala (stačí několik centimetrů od sebe - nejlépe krátkou pevnou vzpěrou) a současně zajišťovala dokonalou fixaci mohutně roztažených nohou otrokyně proti jejich sebemenšímu pohybu jak od sebe, tak především směrem k sobě!
Při "konstrukci" takového postroje lze s výhodou využít možnosti zafixovat dokonalé roztažení nohou otrokyně též podvléknutím třmenu od krátké pevné vzpěry mezi kotníky pod jejím tělem, resp. stolem, a důkladným napnutím třmenu jeho upoutáním na opačném konci stolu za její hlavou, případně ke sponce případného postroje znehybňujícího stejně pevně také její ruce. Tah napnutého třmenu pak nemilosrdně přitahuje chodidla nohou otrokyně směrem k rozkroku a tím jí dokonale roztahuje stehna a kolena úplně od sebe!
Ruce je možné upoutat ležící otrokyni buď tahem dozadu za hlavu tak, aby byly úplně napnuté (současně lze vystupňovat pocit naprosté bezmoci otrokyně i pevným spoutáním obou rukou k sobě), nebo bezbranně rozpažené dozadu za hlavu v zápěstí k rohům (nohám) stolu, případně jí je pevně upoutat v různých nepřirozených pozicích, například úplně rozpažené a napnuté tahem do stran anebo šikmo dozadu za hlavu.
Jinou možností je použít i k zapevnění jejích rukou předem sestrojený "postroj", kterým lze otrokyni vleže na stole důkladně znehybnit ruce rozpažené dozadu za hlavu v pozici jakoby se vzdávala; třmeny ji pak musejí pevně znehybňovat nejen v zápěstí, ale i v ohnutých loktech - a navíc jí znemožňovat i případné zvedání či nadzdvihování rukou nad stůl a sebemenší změny úhlu jejich rozpažení…
Kromě dokonalého znehybnění nahé otrokyně na končetinách není v sebepřemáhacím sexu vhodné a tedy ani příliš žádoucí jakékoli její další spoutávání.
Při sebepřemáhacích praktikách zásadně nikdy neznehybňujeme nahé otrokyni hlavu, kterou musí mít stále úplně volnou a případné udržování její absolutní nehybnosti tedy musí být vždy pouze záležitostí jejího sebepřemáhání.
Mnohdy je však docela efektní úplně spoutané a znehybněné otrokyni navíc pevně převázat oči, což bývá při některých praktikách a v jistých situacích zajímavé! Převázání očí spojené s pevným znehybněním otrokyně ležící s úplně roztaženýma nohama na stole má bezesporu značný vliv na vnitřní pocit jejího sebeodevzdání, v takové situaci totiž vnímá, cítí a prožívá svou nepředstíranou odevzdanost do rukou Pána naprosto dokonale! To samozřejmě prudce zvyšuje erotický požitek nejen jí samotné, ale i jejího Pána a všech ostatních přihlížejících.
Jinak má spoutávání otrokyně v sebepřemáhacím sexu pouze doplňkový význam pro vystupňování erotického efektu a s tím souvisejícího pocitu naprostého sebeodevzdání ve vědomí otrokyně; proto se většinou opravdu používá jen z důvodů více méně bezpečnostních, tedy proto, aby se otrokyně nežádoucím mimovolním pohybem vážněji nezranila.
Nahá otrokyně se samozřejmě nesmí v poutech nijak cukat či škubat ve zřejmé snaze se nějak osvobodit!
Při sebepřemáhacích praktikách je při pevném spoutání otrokyně efektní dráždivý kontrast z určité rozporuplnosti jejího chování: na jedné straně může otrokyně dávat zřetelně najevo, jak je jí spoutání "fysicky" krajně nepříjemné, nad druhé straně však musí dávat ještě víc, zřetelněji a rozdrážděněji najevo, že jí právě toto její fysické "utrpení" působí nesmírnou rozkoš a že její vnitřní požitek je o to větší, čím jí spoutání působí větší útrapy.
--- Předchozí kapitola Následující kapitola ---
Tento text pochází z knihy Rozkoš bez hranic autora Aristo. Autora můžete kontaktovat mailem na adrese
