Otočil se ke generátoru, něco na něm nastavil. Pak mi náplastí přilepil na podbřišek elektrodu. Asi tak tam, kde končily dříve mé chloupky. Pak se opět sklonil k mému klínu. Raději jsem zavřela oči..Cítila jsem , jak hrubě proniká prsty hluboko do mé pochvy. Špička jednoho prstu nahmatala čepičku mé dělohy. Strnula jsem. "To přece nemůžete.." Špitla jsem zoufale. "Ale, ale.. Kurvička si asi začíná něco vybavovat." Zajásal kat. "Já teď ale chvíli nebudu nic slyšet. Ano ?" A pak to přišlo. Elektrodu musel mít přímo na tom prstě.Jako by mi vrazil do podbřišku nůž! Téměř okamžitě jsem vydechla v nelidském skřeku..Bylo to jenom krátké šlehnutí, ale strašné. Cítila jsem , jak špička prstu nahmatala skulinku v děložním hrdle, bránu, za kterou ještě nikdo nebyl..A zase kruté bodnutí. Tělo se mi snažilo schoulit, ale pevné poutání to nepřipouštělo. Prst násilně pronikal úzkou skulinkou stále hlouběji. Každou chvíli pak z něho sjel blesk výboje směřující přes citlivé cesty z dělohy přes vaječníky k elektrodě na břiše..
Bylo to strašlivé. Vždyť jsem měla ještě svoje dny.Všechno bylo tak citlivé. Trvalo to celou věčnost. Kat se očividně bavil mým utrpením . Už jsem ani nekřičela. Jenom jsem se chvěla v křečích vyvolaných šoky. Byla jsem na pokraji vědomí.. A pak to přestalo. Kat vyjmul svoji v gumové rukavici krytou ruku s elektrodou na ukazováčku. Přes uslzené oči jsem viděla, jak si ji prohlíží. "Ještě hodně barví, děvka, hlouběji dnes ještě nemůžeme, ať jí zrovna nezavaříme. No můžeme ale zkusit něco jiného," pravil ke svým pomocníkům kat. "Trochu ji roztáhneme a vysušíme.. Dej mi tak trojku vaginálku.!" "Tak to ještě pořád neskončilo, právě naopak." Jenom letmo jsem zahlédla, jak na velký stříbrný úd stříká sprejem a připojuje na něj kabely od generátoru. Zatnula jsem zuby a vší silou sevřela klín. Nebylo to však nic platné. Krutá ruka hrubě vtlačovala mučidlo do mé pochvy. "Je moc úzká, dej mi dvojku Carlosi , nechci ji ještě natrhnout ," slyšela jsem katův hlas. Pak už jen syčení spreje a pak.Určitě už jsem nešla víc roztáhnout. Byla jsem úplně plná. Snažila jsem se zoufale tlačit ven, ale nešlo to. "To si jenom zhoršuješ. Víš, tenhle kousek se na rozdíl od toho , co do tebe vráží tvůj amant , se na konci zužuje, takže ven určitě nevyklouzne!! A hlavně neměkne!" slyšela jsem poznámku provázenou smíchem přihlížejících pochopů. "Ještě zkusíme chřestýše," pokračoval nevzrušeně kat. Někde za mnou to zasyčelo a přísavky na mých prsou se k mé úlevě uvolnily. "Otevři oči ty rudá kurvo, koukni se sem.." Kat držel v ruce něco lesklého na červeném kabelu. Až mi přiblížil ruku před obličej, tak jsem to uviděla zcela zřetelně. Delší ozubená svorka, jejíž čelisti obepínaly tenkou ostrou jehlu.."Jestli si rychle nevzpomeneš tak tě kousne chřestýš...cha , cha." " NE!! NIC ze mě nedostanete vy svině." Ani nevím, kde se to ve mně vzalo.. Jenom jsem cítila, jak mi prsty postupně sevřely dvorce a jehly vnikly středem bradavek do mého těla."No, my si zatím zajdeme na snídani. A aby ses tady sama nenudila, tak tě trochu rozptýlíme.."
Slyšela jsem cvakání přepínačů a pak to začalo.. Nejdřív jenom mírné teplo. Postupně pomalu sílilo, až asi po minutě vrcholilo strašlivým ohněm v mé pochvě. Pak to v aparatuře cvaklo a vše začalo od začátku nanovo."Tak si to tu užij. My se tak do půl hodinky vrátíme. Moc nekřič, ať nevzbudíš partaje, kdo má pak vyřizovat stížnosti.."pravil se smíchem kat. Jakmile se za nimi zavřely dveře, rozpoutalo se pravé peklo.Už nikdy si nebudu myslet, že už nemůžu poznat větší bolest. Tady v tomto sklepě to určitě neplatí.Celý pekelný kolotoč se s krutou pravidelností sále opakoval.. Vždy před vrcholem jsem musela ze všech sil křičet.Aspoň trochu to určitě pomohlo. Pak pět vteřin pauza.. Pět vteřin naděje, že peklo už znovu nezačne..Pak tiché lupnutí kdesi v nitru plechové krabice na vozíku a další výstup na horu bolesti.Nevím, jak dlouho jsem to vydržela.Po dvacátém kole už jsem se soustředila jenom na oheň drásající můj klín a pálící špičky mých ňader.Pak možná ještě deset minut a pohltila mě vysvobozující tma...Už jsem nic necítila.. Žádná bolest, žádní kati, žádná mučírna, žádná aparatura, žádné dráty..NIC!
Probrala jsem se zase až na cele. Stejně, jako posledně. Jenom následky byly mnohem víc cítit..Nejvíc to odnesly asi bradavky.Vpichy po jehlách.Cítila jsem, jak mi v nich pulzuje krev. Celý další den se nic nedělo, jenom v poledne mi dozorce přinesl talířek polévky neurčité chuti a vzhledu a láhev s vodou. Zámek ve dveřích zarachotil až večer. Ve dveřích stál vyšetřovatel. Ten z kanceláře, co mě při prvním výslechu popálil."No pojď , dnes pro tebe máme malé překvapení." Zastavil se na prahu a pokynul dvěma vojákům, které jsem ještě neznala, aby mě vyvedli. Nebránila jsem se. Opět jsme šli tmavou chodbou do mučírny. "Kam jinam." Pomyslela jsem si. "Zase mě čeká týrání a muka." Ve dveřích do ordinace jsem strnula. Přede mnou stála moje sestřička Dominika!! Moje malá Domi, která o ničem , co jsem dělala nic neví! "Vždyť jí bude teprve patnáct." Zhrozila jsem se. Zachytila jsem její vyděšený uplakaný pohled. "Paolo! Co se to s náma děje??" Ptaly se její uslzené oči. Nedokázala jsem odpovědět.
"Dnes jsme si přivedli na pomoc sestřičku," zaskřehotal vyšetřovatel. "Dneska bude jenom jako vděčný divák, ale když nedostaneš rozum, tak si vyměníte role. Jak zjistil tady náš pan primář, tak je ještě panna. To je na první lekci to úplně nejlepší. Má jí natrhnout nějaký diletant někde v parku? To je lepší, když jí to pěkně udělá nějaký odborník tady u nás. Jenom to bude určitě víc bolet." Nato ji jeden z pochopů hrubě posadil na kovovou židli s vysokým opěradlem. Ruce jí skroutil dozadu spoutal pouty za opěradlem. Řemenem na opěradle jí přitáhl hlavu k tvarované opěrce, tak že jí nemohla pohybovat a přitom její pohled směřoval do míst, kde mě mučili prvně. Nebylo pochyb."Dnes to bude na stejném místě," uvědomila jsem si při pohledu na spuštěný řetěz jeřábu . "Pana primáře už znáš, ale paní doktorku jsi ještě nepoznala." Otočila jsem se a spatřila ženu, asi třicet, štíhlá drobná brunetka v bílém plášti s elegantními brýlemi. Vypadala celkem sympaticky, rozhodně ne na to, že by dokázala mučit lidi.."Tak mi ji připravte!!" Vypálila stroze na dvojici pomocníků, které jsem také viděla prvně. Už jsem věděla, že bránit se a vzdorovat nemá cenu. Bez odporu jsem ze sebe nechala strhnout košili. Nedalo jim to mnoho práce. Byly na ní už jenom dva knoflíky.K mému velkému překvapení mě ale hned nepověsili , jak jsem myslela prvně. Odhrnuli závěs kousek dál za houpajícím se řetězem a já jsem spatřila něco jako kolmé opěradlo židle na vysokých nohách . Přivedli mě k opěradlu otočili mě k němu zády a ruce mi spoutali pouty vzadu za ním. Pak jeden z nich vzal do ruky asi metrovou tyč a z boku mi ji zasunul mezi opěradlo a záda. Druhý pochop mezitím nade mě dovezl jeřáb. Hák zachytily za oko asi v polovině tyče. Pak zavrčel motor jeřábu . Řetěz se ve chvíli napnul a táhl za sebou nahoru i tyč. Ta se zaklesla za mé ramena a já začala stoupat s ní. Bolelo to strašně už od začátku. Ruce vzadu byly spoutané těsně u sebe a tyč je táhla nemilosrdně nahoru. Motor jeřábu utichl. Přistoupil ke mně jeden z pomocníků a nad prsy mě přitáhl k opěradlu koženým řemenem. Ani jsem pro bolest nevnímala, když mi stáhli kalhoty. Pak mě vzali za kotníky a připoutali je k nějaké tyčí za opěradlem . Visela jsem bolestivě s nohama široce roztaženýma, zcela bezmocně, odevzdaná na milost a nemilost svým katům. Vše se sběhlo strašně rychle , snad ve dvou minutách. Teprve teď jsem začala vnímat svoje okolí. Vyděšená Domi seděla pár metrů přede mnou a s vytřeštěnýma očima se dívala na to strašné divadlo. Primář s vyšetřovatelem pokuřovali a dívaly se, jak mě pochopové připravují. Doktorka si natahovala gumové rukavice.."Je to jasné, bude mě mučit ona! Žena ženu!" Nemohla jsem to pochopit, kde se to v ní bere. Brzy jsem se měla dozvědět, že je tvrdší než všichni ti kati, co mě mučili dříve..
(pokračování bude následovat)
