Povinností každé otrokyně při praktikách a jejich přípravě je absolutní poslušnost, dobrovolná kázeň, přesné dodržování programu a stanovených pravidel, dokonalé sebeovládání a naprostá disciplina. Během přípravy, natož pak během vlastní praktiky, nesmí dát otrokyně ani náznakem najevo jakoukoli nechuť, neochotu, nezájem, strach či dokonce odpor, naopak musí okamžitě plnit všechny rozkazy a se zjevnou rozkoší se svým Pánem sama stále ochotně, aktivně a přesně spolupracovat. V jejím chování musí být neustále jasně patrný její nepředstíraný zájem na stupňování vlastní bezbrannosti!
Ani úplně bezmocná nahá žena, vydaná bezbranně na pospas muži, resp. mužům, není při sebepřemáhacích praktikách nikdy pasivní žena, naopak: čím je její odevzdanost větší, tím aktivněji a dráždivěji dává svou bezbrannost najevo a současně s mužem či muži spolupracuje, prosí o maximální přísnost, s požitkem mu (jim) vystavuje intimní místa svého těla a zdůrazňuje svou naprostou ochotu nechat si líbit cokoliv. Nahá otrokyně přitom nejrůznějšími způsoby včetně rozdrážděných výroků a naléhavých proseb Pána vybízí, aby se znova a znova o její úplné odevzdanosti a bezmoci všemožně přesvědčoval. Je jisté, že jedině tímto způsobem může jak žena coby otrokyně, tak muž-její partner a ve skupině i všichni přítomní (přihlížející) dosáhnout skutečně maximálního erotického vzrušení, vnitřního požitku a rozkoše. A nemůže být nejmenších pochyb o tom, že něčeho podobného je dobrovolně schopna jen žena moderní, bez komplexů a tedy opravdu emancipovaná.
Žena si ovšem musí být naprosto jistá, že se během praktiky nestane nic, o čem by předem nevěděla, pokud to dokonce sama nenavrhla nebo aspoň neodsouhlasila. Konečně, má-li být jako otrokyně správně aktivní, ani by to jinak nešlo…
Nepředstírané sebepřemáhání je pro ženu bezesporu krajně psychicky náročné. Proto musí být otrokyně při všech sebepřemáhacích praktikách včetně výcviku a předchozích příprav bezpodmínečně naprosto střízlivá a její Pán samozřejmě také. Alkohol je tedy ve spojení se sebepřemáhacím sexem naprosto nepřijatelný!
Otrokyně) dosahuje během praktik kromě erotického požitku i tělesného (sexuálního) ukojení - orgasmu (nejméně jednoho, zpravidla však i více).
Leckomu však může připadat divné, že při sebepřemáhacích praktikách nikdy nedochází k sexuálnímu uspokojení muže – jejího Pána. To je ovšem naopak jejich veliká přednost, protože většina mužů "potom" ztrácí (aspoň krátkodobě) zájem. Muž proto dosahuje sexuálního ukojení vždy až po ukončení praktiky a jedině tehdy, je-li jeho otrokyně už zcela ukojena.
Případné pohlavní uspokojení (vybití) Pána je tedy možné zásadně "až po všem", čili po úplném ukončení programu praktiky, kdy to stále úplně nahá otrokyně učiní obvyklým nebo předem dohodnutým způsobem, např. v průběhu svého rafinovaného trestání za přestupky, kterých se při praktice dopustila. Způsob trestání závisí pouze na Pánovi.
Uspokojování Pána je věnována zvláštní kapitola; Pán však může otrokyni přesný způsob, jakým ho má ukojit, přísně nařídit včetně toho, jak má přitom postupovat; efektní je to hlavně u mladých dívek, které ještě nemají větší zkušenosti a teprve se s "funkcí" mužského sexuálního aparátu a správnou "obsluhou" jeho pohlavních orgánů postupně seznamují. Metody a postup výcviku otrokyně v tomto směru si zvolí muž podle svých představ a požadavků sám.
Muž
Ale aby nebyla řeč pořád jenom o ženách: sebepřemáhací sex klade vysoké nároky i na muže - ženina partnera. Vyžaduje od něho již určitou zkušenost, a proto se nehodí pro mladé muže, kteří prožívají sex převážně pudově, špatně se ovládají a které obvykle přivádí téměř k "nepříčetnosti" již pouhý pohled na nahé ženské tělo; tedy pro nevyzrálé mladíky, kteří v sexu teprve sbírají zkušenosti a hledají svoji "parketu".
Muž by měl svou partnerku předem již trochu znát - a to nejen v sexu, ale i jako osobnost - rozumět jí a přinejmenším do jisté míry si jí jako ženy vážit.
Mezi další důležité vlastnosti ženina partnera pak patří hlavně zodpovědnost: jak žena (coby jeho skutečná otrokyně), tak on sám musí mít absolutní jistotu, že se ani v nejvypjatějších okamžicích - zejména uprostřed náročnější či dokonce riskantní praktiky - nedopustí něčeho nepředloženého. Právě z tohoto důvodu je průběh praktik nutné předem do posledních detailů přesně připravit a pak také přesně dodržet - jakékoli spontánní chování muže je v jejich průběhu zcela nepřijatelné! Ženino sice také, ale to už je úplně jiná kapitola…
Při nejnáročnějších praktikách musí muž často balancovat až na samé hranici vážného poranění partnerky - a musí umět celou tuto situaci zcela suverénně, dokonale, a chcete-li chladnokrevně zvládnout - i za ni! Právě při těch nejnáročnějších praktikách musí žena jasně vědět, že se muž nenechá strhnout k nějakému spontánnímu nepředloženému chování a že udělá pouze to, co bylo dohodnuto - a co je důležité: že to opravdu udělá!
Mužovou povinností je - právě proto - za všech okolností nejvyšší možná ohleduplnost a s ní přímo související snaha partnerku (otrokyni) naprosto nesobecky maximálně uspokojit. Prvořadým zájmem muže-ženina partnera (Pána) tedy musí být snaha poskytnout partnerce - byť jako otrokyni - co nejvyšší rozkoš, a to naprosto civilizovaně a na nejvyšší myslitelné intelektuální - a případně společenské - úrovni.
Podle představ autora je předpokladem pro sebepřemáhací sex nejméně středoškolské vzdělání všech zúčastněných, zakončené maturitou a IQ aspoň 110. V každém případě by měl zůstat záležitostí pouze vysoce kultivovaných lidí s určitým rozhledem bez ohledu na věk; za jistých okolností se proto může docela dobře hodit i na vysokoškolskou kolej…
K pivu, tlačence a fotbalu se sebepřemáhací sex rozhodně nehodí; muži s podobnými "koníčky" by se mu rozhodně věnovat neměli (a zřejmě ani nebudou).
Ideální dobou pro sebepřemáhací praktiky - a případně i výcvik - je třeba pozdní večer (nebo celá noc) po společném návratu domů například z koncertu klasické či komorní hudby.
--- Předchozí kapitola Následující kapitola ---
Tento text pochází z knihy Rozkoš bez hranic autora Aristo. Autora můžete kontaktovat mailem na adrese
