1. Sebepřemáhací výcvik, neboli nácvik základních sebepřemáhacích vlastností a schopností otrokyně, které by měla zvládnout dřív, než spolu partneři přistoupí k vlastním sebepřemáhacím praktikám. Už během výcviku však je možné začít se základními praktikami, hrami, později i jednoduchým mučením.
Před vysoce náročnými praktikami je však často třeba i u poměrně vyspělé otrokyně další nácvik určitých specifických vlastností, schopností a dovedností.
2. Jednoduché (nácvičné) praktiky, určené především pro začínající otrokyně, které teprve získávají specifické sexuální vlastnosti (schopnosti) nezbytné pro sebepřemáhací sex. Pán si během nich prakticky ověřuje opravdové sexuální zaměření své partnerky, míru její přirozené submisivity (její nepředstíranou vnitřní potřebu skutečného sebeodevzdání) a v neposlední řadě i "práci" jejího sexuálního aparátu a její pokroky ve zvládání nacvičovaných sebepřemáhacích dovedností.
3. Základní praktiky, tvořící vlastní podstatu sebepřemáhacího sexu. Jde o ucelené postupy, při kterých úplně nahá a pohlavně vzrušená otrokyně dokazuje muži (Pánovi) nepředstíraným tělesným, psychickým a sexuálním sebepřemáháním svou absolutní odevzdanost do jeho rukou a předkládá mu o ní nepředstírané důkazy.
Jedná se buď o závazně stanovené základní postupy, které by měly být vždy přesně dodržovány a které jsou podkladem pro většinu náročnějších sebepřemáhacích praktik, anebo o klasické sebepřemáhací praktiky tvořící vlastní repertoár sebepřemáhacího sexu, při kterých se už může projevit fantasie partnerů a které si tedy mohou do určité míry upravovat podle vlastního erotického založení a svých sexuálně-erotických potřeb.
4. Sebepřemáhací sexuální hry, discipliny, popř. soutěže, neboli poněkud náročnější praktiky podobné různým soutěžním, zejména sportovním disciplinám, během kterých se žena (otrokyně) snaží pod vedením (dozorem) Pána dosáhnout co nejlepšího výsledku a vybičovat svůj sexuální aparát k co největšímu výkonu, který musí být vždy objektivně "měřitelný".
5. Sebepřemáhací sexuálně-erotické výzkumy, při kterých se Pán snaží změřit sexuální vlastnosti a schopnosti své otrokyně i "empiricky". Sexuální vlastnosti a schopnosti žen jsou nepřeberné, proto jde o různé zkoušky, pokusy a měření celkových sexuálních vlastností otrokyně, jejích schopností a sexuální výkonnosti, např. úrovně jejích sexuálních reakcí za různých okolností, ve více méně neobvyklých podmínkách atd.
Mnoho sexuálních vlastností a schopností ženy (otrokyně) však nelze přesně zjistit či posoudit jednorázovou zkouškou a proto si vyžadují opakované zkoušky, pokusy či měření formou déletrvajících a často poměrně náročných výzkumů. Zde je ještě obrovský, zatím zdaleka nevyužitý prostor k neobyčejně zajímavým a vzrušujícím pokusům, zkouškám a měřením.
6. Sebepřemáhací praktiky založené na mučení, při kterých nahá otrokyně dokazuje svému Pánovi své totální sebeodevzdání tím, že přesně stanoveným způsobem záměrně přemáhá úmyslně působenou bolest.
Zpočátku Pán mučí svou otrokyni pouze jednorázově a celý program praktiky a jeho dráždivý efekt pak spočívá v tom, že Pán otrokyni nejprve dlouho rafinovaně připravuje a pohlavně vydražďuje; v sebepřemáhacím sexu je však podmínkou, že otrokyně musí po celou dobu přesně vědět, co ji pak čeká; teprve nakonec - většinou když už je nahá otrokyně mohutně pohlavně rozdrážděná a často doslova napnutá k prvnímu orgastickému stahu - následuje její krátké, více či méně bolestivé mučení.
Po pečlivé přípravě může Pán začít nahou otrokyni mučit mnohem rafinovaněji a bolestivěji. Kromě její perfektní vycvičenosti je podmínkou každého sebepřemáhacího mučení soustavná aktivní spolupráce otrokyně s Pánem - svým mučitelem.
7. Souvislé sebepřemáhací postupy, sestavené z většího počtu sebepřemáhacích praktik navazujících předem určeným způsobem na sebe.
Jde o déletrvající (obvykle celovečerní) ucelené postupy, založené převážně na různých způsobech rafinovaného mučení nahé otrokyně, někdy střídané s jinými nebolestivými formami sebepřemáhání. Celková doba trvání takových praktik by neměla přesáhnout 4-6 hodin, přičemž by otrokyni měla být občas, aspoň jednou za dvě hodiny, poskytnuta pauza na vydechnutí, uvolnění a občerstvení (otrokyně by měla během praktiky co nejvíc pít!), popř. na obnovu kosmetické úpravy jejího nahého těla a krátký odpočinek (vsedě).
Intenzita (bolestivost a náročnost) mučení a s tím spojeného sebepřemáhání otrokyně musí být přiměřená stupni její submisivity, délce jejího otroctví, jejím konkrétním povahovým a psychickým vlastnostem, a samozřejmě jejím sexuálním a erotickým schopnostem.
Sehranější dvojice nebo skupina může občas uskutečňovat i dráždivá "divadelní představení" se dvěma účinkujícími - mužem a úplně nahou ženou - a připravit si podrobný "scénář" včetně přesně určených dialogů. Jako námět se hodí například "Lékař a pacientka", "Výslech nahé trestankyně" s jejím průběžným mučením,"Uspokojování masochistky" (efektní sebepřemáhací mučení, při kterém nahá žena ochotně spolupracuje se svým mučitelem či mučiteli při krutém mučení na vlastní přání) či "Perverzní exekuce" (vzrušující sebepřemáhací mučení úplně nahé „vězeňkyně“, vydané bezmocně na pospas perverznímu „dozorci“, popř. „dozorcům“) atd.
Ve skupině mohou někteří její další členové vystupovat v různých pomocných rolích (asistent mučitele, soudce, soudní lékařka, pomocný zdravotnický personál, fotograf atd).
Tyto praktiky se často vyznačují výrazně vystupňovanou rasancí mučení a jejich podrobný program je vlastně scénářem; tomu pak musí odpovídat i důkladnost jejich přípravy!
8. Slavnostní erotické obřady, které tvoří absolutní vrchol možného v sebepřemáhacím sexu vůbec: jde o maximálně náročné celonoční, někdy dokonce vícedenní praktiky, založené na krajně bolestivém mučení nahé otrokyně a jejím obrovském sebepřemáhání. Uskutečnění obřadu musí předcházet dlouhá a náročná příprava, přičemž sestava programu probíhá většinou s osobní spoluprací otrokyně.
Neodmyslitelnou podmínkou uskutečnění obřadu je mimořádně slavnostní atmosféra a celkový slavnostní ráz odpovídající náročnosti programu, tedy bolestivosti mučení otrokyně a stupni jejího s tím spojeného sebepřemáhání po celou dobu včetně bezprostředních příprav.
Další vyjímečnost slavnostních obřadů spočívá v tom, že během nich lze mučit otrokyni i způsoby a vykonávat na jejím nahém těle úkony, které jinak nepřicházejí pro svoji krajní bolestivost nebo vysokou nebezpečnost vůbec v úvahu. Pro vystupňování dráždivého efektu je vhodná účast několika dalších přítomných: jako diváků, popř. spolumučitelů, asistentů či asistentek Pána otrokyně coby hlavního mučitele.
Obřad by měl probíhat pokud možno formou slavnostního "rituálu", vrcholícího mimořádně bolestivým a někdy i poněkud riskantním "finálovým úkonem", představujícím úplné maximum toho, co si vůbec lze v současné době vůči bezbranné nahé ženě (otrokyni) dovolit bez vážného ohrožení jejího zdraví; její bolest a utrpení však není nijak limitováno!
Ve skupině se může na krajně rafinovaném bolestivém mučení nahé otrokyně pod vedením jejího Pána coby hlavního mučitele podílet, střídat nebo při něm vzájemně spolupracovat i několik mužů současně; ostatní členové skupiny (muži i ženy) pak opět mohou vystupovat v různých pomocných rolích.
Otrokyně je plně v moci Pána nepřetržitě po dobu několika dnů (obvykle týden před a dva dny po něm) a proto se musí na celou tuto dobu zcela uvolnit ze všech ostatních povinností: vzít si dovolenou v zaměstnání, popř. se uvolnit od rodiny, zaopatřit děti a odvolat všechny další osobní, společenské a pracovní kontakty; totéž samozřejmě platí i pro jejího Pána!
Obřady lze uskutečňovat jen jednou, maximálně dvakrát za rok jako něco zcela vyjímečného, jako největší "intimní svátek" vztahu Pána a jeho otrokyně. O vykonání obřadu by měl Pán nebo skupina začít uvažovat nejdříve rok po ukončení výcviku otrokyně - jeho příprava by potom měla trvat několik týdnů nebo i měsíců!
--- Předchozí kapitola Následující kapitola ---
Tento text pochází z knihy Rozkoš bez hranic autora Aristo. Autora můžete kontaktovat mailem na adrese
