V oněch gründnerských dobách byl svět plný elektrod. Koupit ovšem nešla žádná - alespoň v centrálně plánované ekonomice nebo v počátcích kapitalismu ve střední Evropě rozhodně ne. Oněch několik málo v medicíně zaměstnaných úchylů sice vlastnilo a jako oko v hlavě opatrovalo přes přísný zákaz opakovaně používané jednorázovky pro holter a monitoring, získané způsoby ne vždy legálními a ještě několik jiných ochudilo socialistické zdravotnictví o opravdové IV elektrody. Všichni ostatní ovšem byli odkázáni na vlastní vynalézavost, jejíž aplikace byla navíc v dobách bezinternetových ztížena obtížnou dostupností relevantních zdrojů informace (i to Amatérské rádio se dalo předplatit jen velmi obtížně) a limitování vlastními zkušenostmi a dostupnými prostředky. Pro úplnost ovšem budiž podotknuto, že podobný stav trval i v zahnívajícím kapitalismu, čehož buďtež dobrým důkazem staré posty Smartstimu (a se zpožděním i ranného Eleferna).
Hodilo se všechno. Stáda elektrochtivých úchylů byla ochotna použít jakýkoliv materiál s vodivostí lepší mokrého dřeva. K vidění tak byly úžasné konstrukce z holého zvonkového drátu, uhlíkových tyčí, opatrně vykroucených z tehdy populárních plochých baterií (kteréžto byly jako bonus již opatřeny luxusně pájitelným mosazným přívodem), hliníkových i měděných vodičů AYKY či CYKY, ze stříbrných lžiček z babiččiny pozůstalosti a - samozřejmě - z dnes již ikonických sifonových bombiček. Počínající úchylweb se začal plnit podrobnými popisy konstrukcí. Podrobnými natolik, že mnohdy byl uváděn detailní technologický postup, zahrnující málem i výčetku použitých materiálů, připravků, chemikálií a režijního materiálu. Zájemci si ostatně zde na Elefernu mohou najít popis výroby véčka ze sifonové bombičky či dodnes populární stať o bezproudém niklování :)
Stalo se to najednou. Smartstim zmrtvěl a příliv článků, popisujících výrobu úžasného véčka z litého polyuretanu a dvou polévkových lžic ve osmdesáti dvou snadných krocích opadl a vyschnul. A úchylové se mezi sebou začali chlubit úžasnými pěnovými jednorázovkami na druk, držícími na na zpoceném sumistovi, krásnými a praktickými opakovatelně použitelnými polštářky s pigtailem, perfektně dílensky zpracovanými vícepolóvými véčky z Číny a spoustou dalšího instantně použitelného materiálu. Medicínského materiálu. Sexshopy pak nabízejí i věci, designované přímo pro bdsm použití, občas - pravda - zamaskovaného pod cudné označení elektrosex. A kdysi hitech mnohorázové (leč nesamolepící) conradí elektrody z polovodivé pryže, předmět to hrdosti a pýchy nemnohých leží na dnech šuplíků, cítě se více již nemilovanými dětmi.
Přesvědčil jsem se o tom v sobotu na akci, která se z ryze komorního formátu poněkud neplánovaně rozvinula do (krom jiného) zasvěcení nového těla do tajů bdsm hraní. Jak Hynek, tak i já jsme staří mazáci a pokud bychom posčítali vlastnoručně vyrobené elektrody na policích, v šuplících a v mém kufru, dobrali bychom se hodně za půlsta věcí. Přesto - a nebo možná právě proto - ale po odeznění posledního orgasmu nad ránem pokrývala nový sklep poměrně solidní vrstva jednorázovek, které se opravdu nikdo nepokoušl recyklovat lepením na teflonovou fólii a zatavováním do sáčků s přesně na laboratorních vahách a pipetami připravenými směsmi destilované vody, glycerínu, boraxu a dalších utajovaných přísad.
Časy se mění. A je to dobře, neb má člověk mnohem víc času na hraní a koupání se ve svitu rozzářených očí úchylky, která poprvé v životě poznala, jaké to je být připoutaná do křesla s kočičkou vycapenou pro pár hravých pánů.
