Chtěl jsem psát páteční moudro nebo poetično na weekend, ale neměl jsem sílu.
Neměl jsem ani čas.
Chtěl jsem pak psát o tom, jak jsem na všechno sám.
Jak jsme se zaklínali, že tu budeme psát jako mourovatí, abychom něco změnili, ale vůkol pomřely můzy.
Jak člověk hledá pomocnou ruku, ale dostává jenom lajky na fejsbůčku.
Že mám sice plnej friendlist Přátel, ale stejně jako oni se na svět dívám přes vztyčenou pavézu víka noťasu, střílnou webkamery ve vozové hradbě krabice PC.
Že mi sice každou chvíli nějaký sub píše, jak touží sloužit a jak prosí, aby mohl pomoci D+D páru, ale nařezat dříví mi nepřijede žádný.
Koho ale zajímají tyhle stesky. Každý jich máme plnou hlavu.
Praví Buddha, že "není dáno vejít do Nirvany člověku obtíženému mnoha starostmi."
Na každé lidové moudrosti je jedno slovíčko trošku blbě a po jeho výměně je to moudro skutečně pravdivé:
lahev jest prý člověku přítelem.
Tož přítelem... kdo stojí o studené přátele. A k čemu jsou člověku přátelé, když mu jenom lajknou status.
Než přátele potřebujeme spíš dobré pomocníky. Jeden dobrý nepřítel udělá člověku větší prospěch, než tucet špatnejch přátel.
Lahev není přítelem -- je pomocníkem a rádcem. Rozhodně ne přítelem. Ale moudrá rada se na dně džbánu vína najde vždycky.
A co máme za svátek -- Purim.
...a dál si slova prostě vypůjčím ze statusu Martina Chejstovského... sám bych to chtěl napsat takhle, kdybych... :
"ptáš se mně na rituál ve výjimečnou dobu, blíží se úplněk Purimu, čas výjimečný, čas vína, kdy z každý Izraele má pít víno dokud nerozliší mezi dobrým a zbožným Mordechajem a nenáviděným Hamanem, který chtěl povraždit celý národ.
Dobro a zlo jsou jen naše postoje a iluze, nicotné proti nádheře bytí, velkoleposti přírody.
Lidské bytosti jsou v své podstatě dobré, jen podle svých zkušeností často chybují, v potřebě hájit svůj kmen, rodinu, národ názor občas ubližují.
Poznání přichází pomalu, jestli přišlo k nám radujme se, k ostatním taky časem dojde. A čas to je jen iluze v porovnání s věčností.
Tedy tento úplněk se opijme vínem a radujme ze samé podstaty bytí, život je krásný, život člověka je velkou přílžitostí a je jen na nás, jaký mu dáme smysl a naplnění, radost z prožívání přítomnosti a krásy celého stvoření je sama o sobě velkolepým zážitkem.
Tolik ti může napsat izralita duší nikoliv původem. Nevypil jsem dosti -- neb při poháry jsou hodně, pohár byl totiž jen 1,5 litru a já si dal tak jeden....ale zase jsem neměl na pití celý den. Tak krásný večer a já se dále kochám bouřící vichřicí po horách a asi půjdu sázet klíčící semínka. Světlo luny v úplnku jim prospívá. Tuto zprávu zveřejním, třeba bude pro více lidí dobrá... krásný úplněk před jarní rovnodenností, příchod jara a počátek nového života..."
Možná jsem na všechno sám. Ale vy ostatní na tom asi nejste o mnoho lépe.
Možná i vy byste chtěli podat pomocnou ruku a já na vás koukám ostražitě přes dírku v hradbách.
Ale zkusme pro tento čas věřit, že vy i já děláme, co je v našich silách a dle našich zkušeností.
Prodnešek opijme naši ostražitost a podezíravost, zchlastejme ty bestie jasného vědomí, ať zůstane jen ta věčná jiskra ducha, ta, která prý přetrvá po smrti.
Protože co jsou naše malicherné spory proti věčnosti.
Šalom alejchem!
Mír všem!
PS: ani já jsem nevypil tři poháry, protože jich prostě nemám. Ale v tento den jsem objevil, že grog se dá dělat i ze svařáku, ta decka třešňovice do sedmičky vína fakt bodne :-)
A tož Adonai -- fakt to nešvindluju!
