Zelenoočko

(přetištěno se svolením autora -- napsala Elen.Lo)

Zelenoočko 

 

   Zima se pomaloučku vkrádala pod kabát. Sluníčko sice svítilo, ale nehřálo natolik, aby bylo tepleji. 

   Rozhodla jsem se vydat se zpět po zasněžené cestě k chatě. Sníh pod nohama příjemně křupal. Zrychlila jsem tempo, začala mi být opravdu už zima. Těšila jsem se, až si sundám kabát a sednu si hezky ke krbu do křesílka a pustím si pěknou hudbu.

   Když v tom jak jsem přicházela k chalupě, viděla jsem tam stát postavu jak zimou poskakuje u vchodových dveří a sem tam zabuší na dveře a čeká, zda někdo neotevře. Přicházela jsem blíž, návštěvu jsem nečekala. Přemýšlela jsem kdo by to mohl být. 

  

 Už jsem stála skoro u ní,  když se otočila. Její zelené oči zářily v horském slunci jako dva temné smaragdy. Najednou jsem cítila zvláštní teplo i chlad zároveň. Co se to se mnou děje? Byla jsem jako ve snu. 

   Vytáhla jsem svazek klíčů a rychle otevírala dveře. Dveřní panty zavrzaly a já se otočila, sledovala mě svýma uhrančivýma očima jako jestřáb svoji kořist.

   Natáhla ruku a já ji za ni chytila a vtáhla do chalupy. Nohou jsem zabouchla vchodové dveře. Vzala její tvář do svých dlaní a bez váhání jsem ji začala líbat. Překvapeně zamrkala, ale nebránila se. 

   Na chviličku jsem odtáhla svoje rty od jejích a dívala se jí do těch proklatých smaragdových očí, které mi vzaly duši. 

   Její oči se zalily slzami, když spatřila jizvu na mé hrudi. Přejela po ní něžně svým prstem, začala ránu líbat drobnými polibky. 

   Ptala se jestli to hodně bolelo, když jsem ztratila svoje srdce. Tiše při tom plakala a její slzy se mi vpíjely do kůže. "Jak jsi mi mohla odpustit," tiše lála do mých vlasů. Věděla jsem své. 

   Hladila jsem ji po  zádech a sledovala jak její pokožka reaguje na moje doteky. Na drobné písmenkování na zádech, jak tomu s oblibou říkávala. 

   Opřela se o loket tak, aby na mě lépe viděla a já té chvilky využila na to, natáhnout se do nočního stolku pro roubík a pouta. 

   Kulička na krásně vonící kůži rozevírala její rty. Byla tak smyslná a přitom se jí oči třpytily jako dva zelené krystalky. Miluji tuto proměnu jejích očí. Pomalu se položila na záda a zvedla ruce  nad  hlavu, abych mohla připoutat její zápěstí k rámu kovové postele. Celou dobu mě sváděla svým pohledem. 

   Sledovala jsem její dech, jak se jí hrudník zvedá a zase pomalu klesá a čím víc jsem utahovala pouta, tím víc se jí to líbilo.

   Pomalu jsem vstala, vzala provazy a začala ji pomalu připoutávat chodidla ke druhé straně postele, hezky od sebe, abych měla o všem přehled.

   Stále mě sledovala svýma zelenýma očima. Každý můj pohyb, každý nádech, nic jí neuniklo....