Mé prvé setkání s firmware pochází ještě z dob, kdy uhlí sice už nebylo zelené a Lennon už mrtvý, nicméně televize byla ještě černobarevná a HUsák se těšil v mezích možností utěšenému zdraví. V těch dobách jsem (a tady se prsty snaží napsat "bydlel se starým kocourem jménem Pete v domě, který měl jedenáct dveří") pracoval coby výzkumný a vývojový pracovník v Organizaci pro racionalizaci energetických zdrojů (fakt, nekecám) na projektu simulátoru a testeru energetických ochran. Řídila to jedna ADT 4500 (čakovická kopie HP 1000) a šest jednotek logiky styku s prostředím LSP 1000. Ádétéčko bylo staré, zaběhané a vymazlené, elespéčka naopak nová, nevytřesená, plná bugů a lagující. A za konfiguraci byla zodpovědná dvojice osmikilových EEPROMek, v nichž bydlel kromě channel loaderu i řídící program MUXů a něco, co bychom dnes nazvali bussines logikou. V dokumentaci ani slovo, takže brouci šli ven, reverzí dumpu jsme zjistili, co to vlastně dělá a milé paměti jsme přepisovali, dokud to šlo. Programátor problém nebyl, problém bylo mazání, na které nakonec technik Jirka zbastlil z pertinaxu skříň s oloupanou vysokotlakou zářivkou, zcizenou na správě budov.
Že by mohla mít firmware lednička mne nenapadlo až do doby, kdy začal výrobník ledu vyvádět velezajímavé věci. Za doprovodu velevýrazného a neustávajícícho vytí kompresoru začal produkovat kostičky - či lépe popsáno špalíky - přimrzající okamžitě k libovolnému jen trochu vlhkému povrchu. Po jejich první aplikaci na předchozímí aktivitami rozpálenou sliznici jsme dospěli k názoru, že něco je špatně a v rámci záruky byl povolán technik. Namísto očekávaného multimetru a ožvýkaného šroubováku vyndal notebook, vyklopil panýlek s tlačítky a po krátkém laborování s redukcemi a kabely autoritativně prohlásil cosi o starém firmware. Další bylo dílem okamžiku, panýlek probliknul, vytí kompresoru ztichlo, pán sbalil fidlátka, odmítnul kafe a vyrazil dál. Podobně vyvalené oči jsem měl naposled v roce 1993, kdy jsem poprvé viděl I2C diagnostiku stavebního SiteMasteru.
Aktuálně poslední firmware máme (ne zcela oficiálně) od erostečích insiderů. Konspirační schůzka proběhla na půli cesty, konkrétně uprostřed Německa ve městě M., necelou stovku kilometrů vzdáleného od dvojměstí L.-H. Fleshku s firmwarem jsem vyměnil za flašku se Seržovou slivovicí a s krátkou pauzou v Drážďanech u synovečků skoro vlastních jsem domů dorazil o hodně později, než jsem původně plánoval. S ohledem na to, jak se ET312 líbil mé na zem spadlé hvězdě jsem si neodpustil příležitost udělat jí novinkou radost. Odpověď jsem zařadil do zlaté knihy úchylných džouků:
"Tak odteďka už nebudu moci s vážnou tváří doporučit zákazníkovi, aby si přehrál firmware."
