Po (poněkud protažené) dovolené bych rád otevřel závěrečný blok textů prvé fáze výkladu praktických znalostí o elektrokardiografii, tedy vyhodnocení již nasnímaného elektrokardiogramu. Dnešní text bude zaměřen na základní znalosti a dovednosti v pochopení jednoho cyklu srdeční činnosti. Současně si zavedeme terminologii, potřebnou pro čtení záznamu.
Cyklus srdeční činnosti ("tep") je složen z pětice vln a kmitů, označovaných postupně písmeny P, Q, R, S a T. Doplněn může být sporadicky se vyskytující vlnou U. Rozdělení na vlny a kmity je dáno morfologicky, podle spojitosti prvé derivace v extrémech průběhu. Jako vlny tak označujeme body P, T a U, jako kmity body Q, R a S. Pro diagnostiku jsou podstatné i úseky, vyťaté body PQ, QS, ST, PR, QT a komplexem QRS. Tyto úseky nazýváme intervaly.
Jednotlivé vlny a kmity jsou obrazem aktivity jednotlivých srdečních struktur. Vlna P odpovídá depolarizaci srdečních síní. Jejich repolarizace není obvyklými EKG technikami prakticky snímatelná - má tvar ploché vlny, skryté v QRS komplexu. Tato vlna je označovaná jako aT. Komplex QRS odpovídá depolarizaci komor. Ta je následována komorovou repolarizací, zobrazovanou jako interval ST a vlna T.
Vlna P je prvním pikem v elektrokardiogramu. Obvykle má v prvém svodu kladnou amplitudu a okrouhlý průběh maxima. Amplituda dosahuje maximálně 0.25 mV, délka pulsu do 100 ms. Pokud pozitivní vlna P předchází pravidelně QRS komplex, je srdce taktováno sinusovým rytmem. Negativní vlna P je příznakem junkčního srdečního rytmu.
Vlna P staruje diagnosticky významný interval PQ (případně PR). Ten je určen dobou mezi počátkem vlny P a počátkem komorového komplexu (kmit Q nebo R). Fyziologicky jde o zpoždění vzruchu v převodní srdeční soustavě (byla popsána dříve), tedy o postup vzruchu od SA uzlu do svaloviny srdečních komor. Z hlediska amplitudy jde o izoelektrický interval, alespoň v běžných případech. Délka intervalu se pohybuje v rozmezí 120-200 ms. Prodloužení intervalu nad tuto mez je již poznačováno jako AV blok.
Nejcharakterističtější markantou EKG záznamu je QRS komplex. Jeho správné čtení je podmíněno uvědoměním si izoelektrické linie - jako kmit R (přpadně kmity R´, R´´ atd.) jsou označovány piky, ležící nad izoelektrickou linií. Kmity pod touto linií jsou označovány jako Q, pokud leží před kmitem R nebo jako S, pokud leží za kmitem R. Specifika označování piků QRS komplexu jsou širší a bude jim věnován samostatný text. Typická délka komplexu s wpohybuje mezi 60 a 100 ms.
Kmit Q je obrazem depolarizace srdeční přepážky a papilárního svalstva. Obvykle je široký cca 30 ms, s amplitudou nepřesahující -0.3 mV. Kmit R je typicky nejvýraznějším pikem elektrokardiogramu a má vždy pozitivní napětí (na končetinových svodech do 1 mV, u adolescentů až 3.7 mV). Komplex završuje kmit S.
Následnou významnou strukturou je izoelektrický interval ST. Fyziologicky odpovídá repolarizaci komor. Bod přechodu komplexu QRS do intervalu ST se označuje jako bod J (junkční bod). Zde je potřebné zdůraznit, že repolarizační fáze komor je nejlabilnější částí křivky, proto je třeba při stanovení diagnózy či vyhodnocování zachovávat nezbytnou míru obezřetnosti. Interpretace výsledků musí být proto spíše konzervativní, prováděná s ohledem na klinický obraz a odebranou anamnézu.
Vlna T uzavírá repolarizaci komor. Jde o pozitivní ( s výjimkou svodu aVR) nesymetrickou vlnu s pomalým náběhem a rychlým dozněním s amplitudou 0.2-0.8 mV a délkou 200 ms. Vlna může být následována sporadickou vlnou U, spojovanou obvykle se zpožděnou repolarizací septa, částí komor či Purkyňových vláken.
Poslední zmíněnou markantou zde je interval QT, představující elektrický obraz systoly. Jde o úsek mezi začátkem kmitu Q (nebo R) a koncem vlny T. Tím jsme popsali všechny významné markanty záznamu, potřebné pro další výklad.
