Už jednou jsem si psala do deníčku, že bych neměla pít tolik vína. Ani červeného ne. Ale ono je to celkem jedno, ty choutky na mě jdou i bez pití.
Když si vylezu na půdu, vidím z vikýřku Tormovi na zahradu. Normálně tam jsou tři auta - Tormovo služební, Lenčino stříbrné a Milkinsovo zelené. Večer tam ale stál jen služebák. A já jsem si celé odpoledne četla o tom, co je mezi úchyly nového. A lezly na mě čím dál větší choutky. V šest večer mi to nedalo. Prolítla jsem sprchou, vyfoukala si letní sestřih fénem, na ksichtík jsem se vykašlala a v letních šatičkách jsem to vzala radši zadem. Potkat tátu se mi nechtělo a zpovídat se kam jdu už vůbec ne.
Skorosousedi prakticky vůbec nezamykají. Ani se nedivím, při tom provozu, co u nich panuje. Barák hlídá nějaký alarmový systém a Wizík. Ten seděl v kuchyni u misky a futroval se nějakými odřezky vepřového. Pěknými, libovými. Torm seděl u sebe v dílně, na monitoru otevřený C-builder a vedle na stole rozdělané nějaké desky s elektronikou. Otočil se na mě, a oči mu problikly. Že to hned dodělá, povídal a poslal mi židli, ať si sednu. Chvíli jsem koukala, co dělá. Pěkně se na něj kouká, i když elektronice nerozumím. Má šikovný prsty. Pak jsem dostala chuť zlobit a když nereagoval (dostatečně) na otírání prsama o záda a o ucho, sedla jsem si před něj na stůl. S hódně vysoko vykasanou sukýnkou. A kolínky tak daleko od sebe, jak se pro slušnou holčičku určitě nesluší. Na to už reagoval dostatečně. Hodil si mě přes rameno, zamknul barák a odnesl mě do sklepa. A pak do ložnice. Doufám, že mě táta neslyšel vřískat.
Jednoho fetiše se nemůžu zbavit. Pánské košile. Hodila jsem přes sebe tu Tormovu a šla natočit něco k pití. A když už jsem byla u lednice, vytáhla jsem nějaké sýry a klobásky a nakrájela jsem to na tácek. Krajková zástěrka a čelenka by byly lepší, ale i tohle se líbilo. Zjistila jsem, že se mi domů nechce a že mě baví hrát si na manželku. Pokud takhle vypadá manželský sex, není to nejhorší. Jak to na koníčka normálně moc nemusím, tohle se mi líbilo. Je hezký, když má člověk na šukání spoustu času a může se fakt zaměřit na to, jak udělat druhému dobře.
Že je ráno mi přišel říct Wizí. Během noci byl na kontrole povíckrát, ale vždycky jen prošel kolem. Jak nejsem zvyklá spát v cizí posteli, vždycky jsem se prořídila. Ráno si ale vlezl ke mně na deku a žďuchal mne hlavou do tváře. Vylítla jsem do koupelny a pak mě napadlo, že udělám Tormovi snídani na vidličku, aby nejel do práce o hladu. Hodila jsem na pánev slaninu, na ni vajíčka, pár nakrájených rajčátek a když jsem vybírala sýr, zkazil mi Torm překvapení se snídaní až do postele. Taky mohl vstát o chvíli později. Ale futroval se, až se mu uši hýbaly. Přelízla jsem mu žehličkou košili, narovnala uzel u kravaty a tím mé představy o tom, co má manželka po ránu manželovi udělat skončily. Teda, představy by byly a chutě taky, jen jsem ale viděla, že začíná koukat na hodinky. Zvedla jsem se, že se půjdu oblíct a vyrazím domů, místo toho jsem ale dostala klíče.
Torm vypadnul. Dosypala jsem kočkám granule, dolila vodu do fontánky, zapnula jsem myčku a šla jsem ustlat postel, co jsme večer rozváleli. Ale nedalo mi to, abych si do ní ještě na chvíli nevlezla. A usnula jsem, jak špalek. Postel jsem ustlala před chvílí a teď sedím se šťastným výrazem na čenichu u sebe a koukám na svazek klíčů.
