Dnes popisovaný violet wand je svým způsobem zvláštní a současně charakteristický. Ukazuje na ohromnou oblibu a popularitu, kterou tato zařízení měla mezi odbornou i laickou veřejností na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Tato obliba byla natolik velká, že poptávka po violet wandech vedla výrobce k vývoji a produkci jednotek, určených k provozu mimo běžnou distribuční síť. Zde popisovaný přístroj byl primárně určen k provozu na palubách lodí. Tomu odpovídá i atypické napájecí napětí 32 V.
Výrobcem je chicagská firma Master Electric Co., mamutí podnik, který během první světové války solidně zbohatnul na armádních zakázkách - zejména v oblasti dodávek elektrovybavení a dělostřeleckých řídících systémů hladinových plavidel. Zde zobrazená jednotka svého výrobce nezapře ani provozním napětím, ani minimalizovaným "military look" vzhledem. Přístroj je primárně určen pro napájení z palubní lodní sítě, pro universálnější využití ale výrobce dodával konverzní sadu pro běžnou 110 V distribuční síť. Je ovšem pravda, že konvertor představpval fakticky veškerou novou elektroniku jednotky, neboť jak regulátor, tak Teslův transformátor jsou uloženy v rukojeti jednotky. Základní skříňka obsahuje pouze pojistky, jiskřiště s regulátorem výkonu a jakýsi minimalistický volič provozního napětí, do něhož se při provozu na distribuční síť zasouvá předřadný kapacitní dělič z konverzní sady.
Elektronicky jde o konvenční zapojení, nijak se významně neodlišující od běžné schémotechniky tohoto období. Přerušovač má - stejně jako jiskřiště - tungstenové kontakty, odolné proti působení vzduchu s vysokou vlhkostí a obsahem soli. Tvar jednotky s veškerou tvarově členitou výbavou i přívody na horní stěně je - dle manuálu - určen pro snadnou vestavbu i vyjímání přístroje do/z lodních panelů, zejména v ošetřovně. Provozu na moři odpovídá i mohutná izolace teslova transformátoru a nezvykle technologicky propracované řešení přívodů a spojů.
Jednotka má na Elefernu vlastní galérii.
