Nikolaj Petrovič byl rozhodně netuctový člověk a kdyby mu jeho Bůh popřál více, než čtyřicet tři let, bylo by jeho život pravděpodobně možné nazvat naplněným a zcela jistě netuctovým.
Netuctovostí hraběte je dozajisté dán i jeho kariérní postup - z obyčejného řadového důstojníka se během služby v armádě rychle vyšvihnul na pobočníka maršálka Izmajlovského, gardového pluku, ve věku pouhých devatenácti let. Armádní služba jej ale - nehledě na předvídanou a předvídatelnou strmou kariéru - nelákala a po uvolnění z armádních služeb rychle za sebou vystřídal funkce vedoucího sekretáře pskovského soudu, vedoucího sekretáře hraběte Černyšova a vedoucího sekretáře vysokého úředníka Kateřiny II., hraběte Děržavina, aby se za několik let nato (ve 33 letech) stal vicekancléřem ruského Senátu.
Netuctovost hraběte se projevovala i v jeho náklonnosti k mladým a i na ruské poměry velmi mladým dívkám. V lednu roku 1795se oženil s tehdy patnáctiletou Annu Šelichovou - dcerou bohatého ruského kupce, v jehož obchodní společnost Rezanov v Irkutsku prováděl cosi, co bychom dnes pojmenovali forenzním auditem :-) Anna Nikolaji Petrovičovi porodila v roce 1801 syna Petra a rok a půl nato dceru Olgu. Její narození ale sama zaplatila po dvanácti dnech smrtí, horečka omladnic s sebou vzala další oběť.
Netuctovost přivedla hraběte k obchodním aktivitám Rusko-americké (obchodní) společnosti a svůj zármutek Rezanov zkoušel skrýt obchodními a cestovními aktivitami. Zúčastnil se, mimo jiné, i Kruzenšternovy cesty kolem světa, na níž již vystupoval v roli zmocněnce pro obchodní záležitosti v Japonsku. Japonská mise utrpěla plný krach a Rezanov se rozhodl (na vlastní náklady) zrealizovat obchodní vazby se španělskou kolonií v Kalifornii. Kromě vazeb obchodních se hraběti podařilo získat i vazbu rodinnou - v San Francisku se oženil s tehdy patnáctiletou dcerou velitele sanfranciské pevnosti Consuelou (Conchitou) Arguello. Sňatek s katoličkou ovšem musely pravoslavnému hraběti schválit ruské státní i církevní orgány a po cestě zpět avitaminózou vysílený hrabě onemocněl natolik, že prvého března 1807 zemřel v Krasnojarsku. Jeho hrob se nezachoval, byl zničen spolu s likvidací Voskresenského chrámu.
Muzikál Juno a Avos byl v polovině osmdesátých let naprostým šlágrem ruské hudební scény obecně a moskevské zvlášť. Věnuje se v podstatě pouze cestě hraběte do Kalifornie a jeho románku s Conchitou, nicméně autorům se na této bázi podařilo vystavět chytlavý příběh s krásnými melodiemi a působivými texty. Ostatně, poslechněte si Odkaz :-)
