Pendler je člověk, dojíždějící za prací do některé příhraniční oblasti sousedního státu. Obvykle denně a obvykle jen pár kilometrů za hranice. Na stávající kravaťákův status by sice lépe pasoval módní termín expat, nicméně konec třicátého čtvrtého plánovacího týdne byl rázu spíše pendlerského.
Čtvrtek v sídelním městě penězodárcově začal hromadným zavíráním. Oken. Slibovaná vedra už v osm ráno přesáhla hranici třicíti stupńů a klimatizace sklobetonové lodě, v jejímž horním patře má kravaťák akvárium s pidisekretariátem vyla na plný výkon, produkujíc nad výměníky pomalu se vlnící mraky rozpáleného vzduchu. Uvnitř lodi se tak dařilo udržet snesitelnou teplotu až do časného odpoledne, než se sluníčko přesunulo na boční stěnu budovy a tepelný příkon přesáhnul možnosti BlueAirů, projektovaných na dolnosaské tepelné podmínky. Správa budov sice zareagovala operativně a dodala do přízemí mobilní agregát, používaný k chlazení výrobních hal, vzhledem k neokecatelným pravidlům temodynamiky by ale bylo lepší, kdyby jej dodala na půdu. Kravaťák sice plánoval cestu přes tři Saska až brzy ráno, ale sedmatřicetistupńové vedro ve stínu v půl sedmé večer jej vyděsilo natolik, že se rozhodnul pro večerní přesun. Vnitřek černého auta připomínal pec na chleba a klimatizaci trvalo dobrých deset minut, než uvnitř vozu vytvořila alespoň trochu snesitelnou teplotu. Pod autem se mezitím z klimatizace nakondenzovala poměrně slušná louže vody. Kravaťák se zajel domů převléct, dojedl zbytek meruňek z ledničky, u pumpy dokoupil vychlazené pití a s nízkým rychle zapadajícím sluncem v zádech vyrazil po poloprázné dálnici číslo dvě vstříc programu, na který se docela těšil.
Když venku začínají být slyšet cvrčci, jsou prázdniny u konce a brzy se stmívá. Kravaťákovo černé auto si světla se setměním rozsvěcí samo a brzy poté co tak učinilo se dálnice - tentokrát již číslo 14 - začala vylidňovat. Kravaťákovi noví spoluobčané za tmy jezdí neradi a tak se provoz výrazně zrychlil. Cesta pod zhasnutými portály, na kterých jen sporadicky naskakovala varování před odstavenými vozidly mizela za kufrem vozu v soumraku a z přehrávače s vytaženými basy zrovna dusal Evropou Trans-Europa Expres, když spolu se zazvoněním telefonu začal program brát za své. Na meteopředpovědi se sice kravaťák nedíval, nicméně mu bylo jasné, že ze za oknem panujícícho vedra se cosi nekalého vyvinout musí a že se akce, plánovaná do duši milého sklepa bude muset modifikovat. Problém představovaly logistické a organizační konsekvence, do kterých se kravaťákovi příliš nechtělo. Již první dva pokusy o jejich řešení pak kravaťáka přesvědčily o tom, že něco je blbě. Hodně blbě. V kufru černého auta zavrčel měnič, měnící transevropský expres za molovější Autobahn a kravaťákovi se začala do mysli vkrádat idea o tom, že by nebylo špatné namísto pokračování po dálnici číslo 4 sjet v Drážďanech na Hellerberge a dát si skoro doma pivo a grilované koleno ve společnosti synovečků skoro vlastních a jejich mladinkých kamarádek. V argumentaci pro a proti nakonec zvítězila pozdní hodina a víra, že se to nějak vyvrbí a hlad zahnala poměrně slušná soljanka na rastplatzu v Lausitz.
V pátek ráno hlásil Aladin frontální poruchu nebývalého tlakového gradientu a večerní akce tím vzala definitivně za své. Nad horami se docela hezky vyvíjela termika a kravaťák poté, co po několika telefonátech spáchal alespoň provizorní začištění a přešíbování termínů vyrazil do městečka pod horami, proslulého letištěm s báječnými plachtařskými podmínkami. Fronta na naviják vypadala nekonečně, ale kamarád s aerovlekem vypomohl a Blaník již za chvíli kroužil nad hřebeny a kravaťák se snažil přes houstnoucí kouřmo najít místo, na které je plánován podzimní OpenAir. Kolem se ale začaly vyvíjet docela masivní kumuly a ona proslulá termika začala místy přerůstat do praní se s kormidly, občas vyžadující veškerou dostupnou sílu. Kličkování mezi základnami věží kravaťáka rychle omrzelo, tím spíš, že svislá viditelnost už z osmi set metrů nestála za nic. Přistání krásně dalo na dlouhý plochý oblouk. Na Blaníka už čekal kamarád a kravaťák poté, co vyrovnal účty vyrazil k domovu. Aladin čerstvou předpověď nenavěštil. S mizernou náladou si kravaťák přebalil kufr, přelízl polobotky krémem a vyrazil zpět za svými pendlerskými radostmi i starostmi. Za kufrem černého auta tak zůstalo sídlo úchylů pod horami, telefon, zapomenutý v kabině Blaníka i veliký boeing s květem sakury na kýlovce, který si kravaťák původně plánoval jako překvapení pro večerní program.
