Reportáže
Opět akce, která se vydařila naplno...
Po sérii povídacích srazů bez registrace a elesrazů s velmi volným registračním režimem proběhla v pátek (a neplánovaně i v sobotu) v BDSM klubu Atelier velkoformátová tématická akce v duchu starých podrazů. Téma bylo zvoleno osvědčené - Japonsko a kapacita byla předběžně určena na třicet lidí. Nižší počet registrovaných byl dán tím, že tenhle formát ještě v nových prostorách neproběhnul a nebylo zcela jasné, nakolik úspěšný bude. Novotě takovéhoto dění pak odpovídali i jisté organizační zmatky a prakticky nulová propagace, nicméně akce i téma byly vyhlášeny na úchylwebu a v pátek se kolem páté začali scházet i účastníci.
V pátek proběhnula po delší době opět další pilotní akce - pokus o to, dát eleferním elektrosrazům v Ateliéru nějaký neokoukaný a lidi zajímající formát. Po diskusi uvnitř organizační skupiny byla zvolena forma přednášky, či spíše workshopu. Poslyšte proto, kterak nápad dopadl.
Po dlouhé době zase sraz, o kterém se bude dlouho mluvit - tak by se dal nazvat úchylný závěr letní sezóny, který tento víkend proběhnul v Krkonoších, v místě, které nemůže být jmenováno. Vzhledem k úmrtí v rodině jsem se zúčastnil jen první půle akce, předpokládám ovšem, že i půle druhá proběhla přinejmenším stejně zábavně, jako ta první a že se jejího reportážního zpracování někdo ujme. Vzhůru tedy do Krkonoš!
Číst dál: Open air Horská tvrz - poloreportáž z prvé půle akce.
Myšlenka pravidelných elektrosrazů visela ve vzduchu od samého počátku existence webové úchylné scény a vlastně už dlouho před ní (když uhlí bylo zelený a počítače nebyly personální) byla hojně a často (v tehdejším kontextu, tedy 2x do roka) realizována. Se Starou poštou pak došla i své praktické realizace v podobě školení klubu elektroúchylných párů a eleferních seminářů. S výpadkem Staré pošty došlo k několika pokusům o reinkarnaci (eleferní koutek na Podrazech, hojně navštěvovaný, leč akčně zcela nepoužitelný, Tunel, bar u Luigiho, koneckonců i elektrokoutek na Bílé Hoře a experimentování s Domečkem), pořád to ale nebylo ono. Změnu přinesl až nový BDSM klub a decentní Nenufeřino naléhání "kdy už teda konečně bude nějaký ten elektrosraz". Po několikanásobném praktickém ověření použitelnosti sklepa a dlouhém ladění termínů nakonec vyšel jako nejrozumnější formát "každý třetí pátek v měsíci", který se nepotkává s ničím, či lépe řečeno, s téměř ničím v úchylných kalendářích. Tenhle pilotní - pravda - těžce kolidoval s Nocí Tapürů, ale osvědčená zásada praví, že termíny se vyhlašují bez ohledu na individuální indispozice, a to i u VIP osob :-) Registrace byla spuštěna na Elefernu (i když jde o akci v klubu, probíhá pod eleferním organzačním krytím) a s prozatímní limitovanou propagací. Ta nakonec způsobila, že ještě den před akcí připomínal seznam zaragistrovaných spíš admin sraz, rozšířený o Dornycha a Pištosolmyří páreček.
Aby ne... Půjčte mi to. No jo, to je ještě ten starej, ty kontakty jsme ještě neměli tak domyšlený. Odkud to máte, to je manželčin ?
Ale ne, to našla kamarádka u svých rodičů, nebo možná až u babičky.
6. května roku 2008 proběhl otevírací sraz nového BDSM klubu. Jak už se všeobecně ví, Vašek a Nenufer převzali prostory Trautenberka a přebudovali je k obrazu svému. Z hlavní mučírny se stal prostor na sezení, propojený barem do vedlejší místnosti a ze šatlavy je mučírna s vyhřívanou podlahou.
Neděle odpoledne, Tvrz ztichla po odjezdu posledních účastníků a na chvíli jakoby se na Tvrzi zastavil život. Je to však pocit pouze relativní, protože jen co si na chvíli s Anet oddychneme, už jdeme sundávat na pokoje povlečení, dávat prát, aby bylo připraveno na další sraz, uvádět do pořádku to, co je srazy narušeno, stěhovat štěňata a pod. Takže ono je pořád co dělat, ač to jsou věci, které nejdou až tak vidět.
Dne osmnáctého ledna léta páně dvou tisícího osmého se od šesté hodiny večerní konal sraz části administračního teamu Eleferna.
Byla jedna koťata. Narodila se různým maminkám v různých místech země a dlouho se mezi sebou neznala. Jedno to kotě bylo spíš do tmava, a jak už to v pohádkách o koťatech bývá, bylo krásné, ale úchylné a jak už bylo světem protřelé a světem omlácené, bylo skrz naskrz cynické a s nemravnými choutkami. To druhé kotě bylo spíš do plava a jak už to v pohádkách o koťatech bývá, bylo krásné a nevinné, nezkažené a sladce naivní, s velikýma očima, udiveně koukajícíma na okolní svět ze závoje plavé srsti, padající mu občas přes ty oči. No, a to to úchylné kotě jednou dospělo k názoru, že to nevinné kotě zatáhne nějam do pelechu a tam ho zprzní. To bylo tak.
Osobně považuji za ostudu vlastní i celého eleferního týmu, že osobu českého Gorda, ted LaryTV představujeme elektroúchylné obci s notným zpožděním. text, který leží - vykreslován na displeji - před vámi je nástřelem pro připravovanou reportáž z dílny mistrovské, toto je, řekněmě, reportáž o cestě na Tvrz a zase zpátky.
Aneb text, spáchaný pro potěchu osob zúčastněných, neb jen málokomuž jinému uvěřiti zachce se dějům zde popisovaným, kroucení hlavy nechápavé vyvolávajícím.
Vězňům v Alcatrazu není co závidět. Zcela jistě trpí nedostatkem prostoru, a to jak osobního, tak veřejného, nedostatkem kyslíku, světla, soukromí, jídla, pití ... Strádají sadistickým zacházením dozorců, kteří je zcela jistě bijí, deprivují nedostatkem spánku a kafe a pouštějí do nich elektrický proud. No, a pak máme skupinu lidí, kteří si takového zacházení zcela nepokrytě užívají.
