"Tak pánové, můžeme začít!" Obrátila se žena k pokuřujícím mužům."Holky už jsou
nedočkvé a moji hoši taky." Vyšetřovatel odhodil nedopalek do přeplněného
popelníku a přistoupil ke mě."Dneska si tě bude všímat hlavně tady paní doktorka
se svými chlapci. Jsou moc šikovní! Minulý měsíc byla na školení u našich přátel
v USA a předtím dlouho studovala staré osvědčené metody slavných předchůdců.
Inkvizice, GESTAPO, NKVD.....Určitě jsi o nich už něco slyšela...A na rozdíl od
tady našeho pana primáře nesází tolik jenom na elektřinu. No,ostantě, jestli mi
už konečně něco neřekneš, tak se hned přesvědčíš...Podívej, zatím je tvoje tělo
téměř netknuté. Trochu to bolelo , ale stopy za pár dní zmizí. Řekni s kým
pracuješ a do týdne jsi doma ty i tvoje sestřička..Jinak... Tady hoši jsou pěkní
kanci..." Na chvíli jsem zakolísala. Podívala jsem se na Dominiku. "Celá se na
židli chvěje. Má zavřené uslzené oči a asi se tiše modlí. Za ní stojí se
založenýma rukama dva statní pochopové, které má ta sadistka k ruce. Jeden, o
něco starší než já, s vyholenou hlavou, druhý, asi tak 40, s knírkem. Oba od
pasu nahoru nazí...Hltají mě očima jako hladoví psi kořist, která je na
dosah...Bože, co mě dnes čeká..Rodrigo, co mi řekneš, když dnes nevydržím mučení
a vydám tě těmhle zvířatům?... Ne, nemám vám co říct. Už jsem vám všechno
řekla," splynulo mi tiše ze rtů. "Jak chceš.....Paní kolegyně, začněte!" Otočil
se k ženě a pokynul rukou ke mě."Je vaše!" "Tak ty jsi tak neochotná a
tvrdohlavá.." Stála těsně u mě a upravovala si gumové rukavice na prstech.
Dívala se mi zkoumavě do očí. "Dneska holčičko nevydržíš!! Vsadíme se? Moji hoši
už se nemůžou dočkat! Už dlouho neměli tak mladou laňku. Máš prostě smůlu...
Otočila se, vzala ze stojanu dlouhý červený kabel a jeden jeho konec připojila k
černému kufříku , který ležel na stole. "Někdy je elektřina nenahraditelná,"
pronesla tiše, spíše jenom pro sebe. Přistoupila ke mě, povytáhla mi malé pysky
z křečovitě sevřeného klína a připnula na ně ozubenou kovovou svorku na druhé
straně kabelu. Tak hoši pro začátek ji trochu rozmasírujte, ať se
zahřeje...Starší z mužů si už pošvihával tenkým pružným kovovým prutem s malou
kuličkou na konci.... Z rukojeti vycházel drát a mizel v kufříku s
aparaturou...Žena na ní něco nastavila a sledovala se zalíbením, jak se pochop
blíží ke mě....Prut zasvištěl vzduchem a švihl mě přes vypnutá prsa. Byla jsem
připravená na bolest, ale to, co přišlo bylo nad všechna očekávání...Jako bych
dostala dvěma biči najednou. Po jednom mi zůstala červenající stopa na hrudi a
po druhém mi v křeči strnul celýn klín. Nedokázala jsem se ovládnout a vykřikla
jsem...Sotva jsem se nadechla, zasvištěl prut a dopadl o něco níže. Kulička,
která zřejmě působila jako elektroda přitom dopadla na moji levou bradavku.
Obvod se na zlomek vteřiny uzavřel a z mých prsou se vydral zoufalý
skřek....Katan šlehal jako stroj.. Už jsem nepočítala rány. Bez dechu jsem
visela na mučidle. Jen tělo se mi po každém šlehnutí sevřelo v křeči.."Je suchá!
Navlhčit! A taky jí trochu napružte poštěvák a bradavky!!" Štěkla mučitelka na
pochopy. Rány ustaly. Lačně jsem lapala po dechu. Vycítila jsem, že se ke mě
někdo blíží. Otevřela jsem oči zrovna v okamžiku, když mě pochop s holou hlavou
hrubě stiskl prackou prso a druhá jeho ruka s kleštěmi se nezadržitelně blížila
k vystupující bradavce...Stisk byl hrozný. Ozubená čelist kleští drtila co jí
stálo v cestě...Ještě jsem se držela. Jen v nádechu jsem zatínala zuby. Pak
katan prudce zatáhl...Zdálo se mi, že mi vyrve kus těla. Musela jsem už křičet.
Musela... Na druhém ňadru se vše opakovalo, jen trhnutí bylo asi ještě prudší.
Bradavka vyklouzla z kleští a na vteřinku se mi ulevilo. Dvakrát jsem se stačila
nadechnout když čelist kleští znovu našla citlivý hrot mého ňadra. "Vysmekla ses
, kurvo!! Tak by to nešlo!! Slyšela jsem kata procedit mezi zuby. Jednou rukou
se mi zapřel do hrudi a druhou krutě tiskl a táhl. "To je lepší, viď!! Řval na
mě, když viděl jak trpím. Bylo to strašné...Ještě několikrát vše zopakoval na
obou prsech. Řvala jsem bolestí. Kat se vyloženě bavil..Čím víc jsem trpěla, tím
víc si dával záležet..Přez slzy už jsem neviděla, ale dvorce i s bradavkymi byly
jako v ohni. "Když se ti to tak líbí..." Nedopověděl...Strhl svorku kabelu,
který vedl k mému klínu. Ruka mě hrubě roztáhla a čelist tentokrát neomylně
našla nejcitlivější tkáň mého těla...."No kozy nestojej za nic, ale poštěvák
teda máš!" Čelist kleští se opět nelítostně sevřela. Křičela jsem, ale už mi to
zase nepomáhalo. Bolest mě pomalu začala přemáhat. Kleště tiskly stále víc! Kat
, abych ještě víc trpěla, začal kleštěmi otáčet a prudce trhat. Udělaly se mi
kruhy před očima a všechno ztichlo...Nevím, jak dlouho jsem nebyla při vědomí.
Když jsem otevřela oči, uviděla jsem doktorku s injekcí v ruce."Tak se probuď,
holčičko, mejdan pokračuje!!" Byla jsem jako opilá. Hlava mě třeštila a v uších
mi šumělo. Asi po tom, co mi píchli. Jediné, co jsem si uvědomovala byl můj
vlastní tep srdce, který jsem cítila v rozdrcených bradavkách a v klitorisu...
Ach Rodrigo... Už dlouho nevydržím!.....Kat vytáhl z kbelíku, který stál vedle,
hadr ze kterého crčela voda a připlácl mi ho na ňadra. "Málo se potíš, kurvo!
Musíme ti trochu pomoct!" Cítila jsem, jak mi otírá prsy, břicho, stehna..Voda,
která stékala po mém těle páchla tak, že mi bylo na zvracení...."Nevoní, co?? To
víš, včera se ti do toho kýblu při výslechu ve slabé chvilce vychcala tvoje rudá
kámoška. A já asi taky... Aby to líp vedlo a něco jsi z toho měla. Kdo se v tom
má ale cabrat!" Odporem se mi svíralo hrdlo. Znovu protáhl páchnoucí hadr
kbelíkem a několikrát projel mezi pysky mého pohlaví. Cítila jsem, jak mi voda
teče po stehnech..Zase jsem ztratila nad sebou kontrolu a začala jsem se chvět.
Chladem, ponížením, bolestí..."Tak tohle se ti líbí" Zajásal katan, když si toho
všimnul."To si ale musíme dát záležet!" Omotal si hadrem ukazováček, znovu ho
ponořil do páchnoucí vody a pomalu ho zasunul do mé pochvy.
"Ne, prosím,
to ne, prosím.." Splynulo mi ze rtů.."Tak co nám řekneš?" Zeptala se s nadějí v
hlase žena..."Já opravdu nemám co!" Zabojovala jsem. "To je ale škoda.
Pokračujte!" Prst s hadrem ještě několikrát projel uvnitř mého těla. Kat si dal
záležet, abych trpěla co nejvíce. Velkou část hadru mi nacpal dovnitř a nechal
ho tam."To je lepší tampónek, než používáš obvykle...Můžeš se na něj plně
spolehnout!! Chacha cha!" Zasmál se ironicky kat. Svorkou kabelu teď sevřel
obnažený poštěváček. Snažila jsem se reflexivně uhnout, ale byla jsem už
vyčerpaná a ani nebylo kam...Zase se ozvalo svištění prutu. Bolest mě zcela
ovládla. Bylo to ještě mnohem horší než na začátku.Síla bolesti byla strašlivá.
Následkem šoků jsem se pomočila..Křičela jsem téměř nepřetržitě , ale moc mi to
už nepomáhalo...Po několika minutách se vyčerpal i kat a ustal s výpraskem.
Vyrval hadr z mého klína a odpojil elektrodu....Visela jsem rezignovaně na
mučidle a horečně dýchala. Vůbec jsem nevnímala svět kolem sebe... Po několika
okamžicích jsem si uvědomila, že se něco děje. Otevřela jsem oči a strnula
překvapením: Pode mnou stál obrovský pes, asi doga a tlama s vyplazeným jazykem
se nezadržitelně blížila k mému klínu...."Nééééé! To ne....." Zavřela jsem
uslzené oči..Cítila jsem jen, jak drsný teplý jazyk zvířete líže moje
lůno.....Nikdy v životě jsem se necítila tak ponížená, jako teď....Pes lačně
pronikal svým jazykem až do mé pochvy. Určitě cítil můj ženský pach a to ho
dráždilo.. Už jsem neměla sílu na odpor....Cítila jsem lačné pohyby jazyku
zvířete provázené jeho skučením... Pes byl lako v tranzu. Dral se bezohledně
stále hlouběji. Jeho ostré zuby drásaly vstup do mého klína. "To je náš Fidel,
nejlepší milovník jakého, tady máme ! Cha cha...." Použili psa, aby mě pokořili
a zahanbili co nejvíc......"Rodrigo", splynulo mi ze rtů..."Rodrigo!!! A
dál????" Uslyšela jsem náhle před sebou hlas kata. Rychle jsem otevřela oči a
podívala se před sebe. Všichni stáli v řadě přede mnou a dívali se na mě. " Dál!
Jméno! Adresa!" Křičel na mě nepříčetně vyšetřovatel..."Ne! Ne! Rodrigo s tím
nemá nic společného! Snažila jsem se zachránit, co se dalo." Řekni celé jméno a
my hned přestaneme! Jinak budeme pokračovat ...." Uběhlo pár dlouhých vteřin
ticha.."Hrušku!!!" Slyšela jsem, jak doktorka vyštěkla na pochopy. Neměla jsem
odvahu otevřít oči. Jenom jsem si uvědomila, že se mě to strašné zvíře už
nedotýká. "Jen se dívej ty rudá kurvo!! Tohle je jiný klacek, než má ten tvůj!!"
Cedil mi přez zuby do tváře vyšetřovatel a násilím mi otočil hlavu , abych
viděla. Otevřela jsem oči a jen letmý pohled byl děsivý. Pochop měl v ruce velký
lesklý předmět o jehož použití nemohlo být pochyb. Slyšela jsem jenom kovové
cvaknutí, jak jej připevnil někde mezi mými stehny ke konstrukci . Pak do
stejných míst zasunul kovovou tyč a začal jakoby pumpovat. Někdo mě uchopil za
boky a přitáhl mě nad stoupající nástroj. Po několika vteřinách jsem ucítila v
klíně dotyk chladného kovu mučidla. Ze všech sil jsem se sevřela, ale čísi ruka
mě roztáhla do stran a strašná síla vtlačovala mučidlo dovnitř. Umělý úd mě po
chvíli zcela naplnil, ale kat stále nepřestával, jenom trochu zvolnil. Tlak
přerůstal v krutou bolest, která rostla s každým katovým pohybem. Už jsem
pocitila, že do značné míry má váha spočívá na té strašné věci v mém klíně. "Tak
co je to za Rodriga! Už sis vzpoměla ?" A aniž kat čekal na odpověď, začal
otáčet nějakou kličkou. Zvuk jako bych znala. Tak rachotila západka, když se
napínala síť na hřišti....Okamžitě jsem si uvědomila změnu. Mučidlo už nemohlo
hlouběji, ale s každým otočením kličky se roztáhlo do šířky. Bolest stále
rostla. Čelisti nástroje mě krutě roztahovaly. Se zatajeným dechem a se
zatnutými zuby jsem vzdorovala. Cvakání západky už nebylo tak rychlé, ale bolest
už byla nesnesitelná. Otevřela jsem oči. Všichni se upřeně dívaly na muj klín a
na katovy ruce otáčející klikou. Sama jsem si tam neviděla, ale bolest, která
odtud zaplavovála celé moje tělo byla strašlivá...Hryzala jsem se do rtů, abych
vydržela. "Tak co bude s tím Rodrigem! Nějak špatně slyším! Noo?" Jen jsem se
rychle nadechla, ale jinak jsem mlčela."Ještě otáčku " slyšela jsem pokyn
doktorky. Západka čtyřikrát pomalu klapla.....Nastala chvíle napjatého
ticha."Jěště o dva zuby!" CVAK......CVAK! Už jsem nevydržela a z hrdla mi vyšel
bolestný výkřik. "Tak co, kurvičko, dobrý! Můžem ještě zatočit, nebo už konečně
něco pustíš!!" Nic jsem neříkala, jen jsem asi sténala bolestí.."Opasky!!"
Štěkla doktorka na katy. Fungovaly jako stroje. Stroje na bolest a utrpení.
Teprve teď jsem si všimla Dominiky...Seděla pořád připoutaná na židli. Byla však
už nahá!! Úplně nahá. Ani jsem nezaregistrovala, kdy ji ti netvoři svlékli a co
s ní dělali......Na zemi jí u nohou leží šaty...Kalhotky s puntíkama...Dala jsem
jí je k narozeninám...K prsům jí vedou čevené dráty...Není pochyb..Ti netvoři ji
chtějí mučit elektrickými šoky!!! Nevinné děvče, které vůbec nic neví.. Zná ale
RODRIGA!!! Zamrazilo mě. Ale to už u mě byli oba pochopové. Kolem pasu mi stáhli
nějaký řemen. Cítila jsem jenom, jak studí...Podobné řemeny mi přitáhli kolem
stehen. Ani mě nepřekvapilo, když k nim a k tomu co bylo ve mně připojili
dráty.....Sbírala jsem poslední zbytky sil.."Tak co, Paolo," probral mě laskavý
hlas. Vyšetřovatel stál přede mnou. "Když mi teď řekneš kdo je to Rodrigo, tak
jsi ty i tvoje sestřička za týden doma a už tě necháme. Už tě nic nebude bolet.
Všecko bude tak, jak bylo..Když neřekneš, tak budeme házet mincí. Která z vás
vyhraje, ta se bude bavit jako první. Asi víš jak. Podívej se, Dominika je ještě
skoro dítě. Zatím, co jsi odpočívala, tak jsme si ji trošku připravili.
Nešťastnou náhodou už není panna. Upadla strašně nešikovně ... Zatím si jenom
trochu poplakala, ale jinak jí ještě nikdo doopravdy neblížil. Co jí to ale
udělá, když jí do bradavek pustím 200, 300, 500 voltů, nebo když jí rozmačkám
poštěvák kleštěma?? Zakolísala jsem..Než jsem se ale na něco zmohla, zaleskla se
ve vzduchu mince....Kat se pro ni sehnul a podal ji vyšetřovateli. Ten, aniž se
na ni podíval řekl: "Maličká". V následující vteřině to cvaklo. Reflexivně jsem
sebou cukla, ale bolest nepřišla. Zato se mučírnou rozlehl strašný výkřik.
Vycházel z Dominičina hrdla. Primář stál u aparatury do které vstupovaly dráty z
Dominičiny hrudi a snad i z klína....Nikdy jsem nikoho neslyšela tak
křičet..Bylo to hrozné. Křičela ze všech sil, jako raněné zvíře. Bolelo mě to
daleko víc, než když mučili mě samotnou. Dominičino tělo ztuhlo v křeči pod
přívalem proudu. Trvalo to snad minutu, než jí došly síly ke křiku. Uplynulo
ještě snad dalších předlouhých dvacet vteřin, než katan usoudil, že to dál nemá
efekt a cvakl vypínačem....Hrůzné divadlo skončilo.. Dominika rychle lapala po
dechu...."Teď ty" stěkl vyšetřovatel....Cvak!! Jako by mi neviditelná síla
chtěla všecko co bylo v mém klíně a podbřišku vyrvat nahoru. Křeč mě svírala už
nekonečně dlouho. Věc v mé pochvě pálila jako oheň! Cvak! To co před tím táhlo
nahoru se s cvaknutím jako by otočilo dolů. Jenom strašný oheň v mé pochvě pálil
pořád dál. Jako bych měla vevnitř rozžhavené železo.. Bylo to nekonečné. Už se
mi zase začaly dělat mžitky před očima, když mě vysvobodilo cvaknutí vypínače.
"Tak co holky, co je to za frajera, ten Rodrigo. Řeknete mi to, nebo si dáme
další kolo..." Podívala jsem se na Dominiku. S vytřeštěnýma očima hleděla na mě.
Hruď se ji rychle zdvíhala jako by chtěla něco říct.. Několik vteřin bylo
hrobové ticho. Jenom mladší z pochopů se sklonil k Dominice a něco jí dělal v
klíně. "Skoro vytlačila vaginálku! To bych do holky, která byla ještě před
chvílí panna nikdy neřekl. Můžete, pane pimáři!" Pronesl směrem k muži za
aparaturou...Dominika s hrůzou v uplakaných očích sledovala kata jak sahá po
vypínači. "Paoloooooooo!!" Zlomek vteřiny před cvaknutím vypínače se mučírnou
ozvalo drásající "Paolooooooooo"... Po několika dalších dlouhých vteřinách, kdy
bezdechým tělem mučené dívky zmítal elektrický šok se zase ozvalo vysvobozující
cvaknutí vypínače.. Tentokrát se už Dominika nemohla následkem šoku udržet a
ocitla se v kaluži vlastní moči..."Paolo!!! Prosím! Už néééé" Paolo řekni jim
to!! Prosím!!! Neee! Já už nechci...Strašně to bolí...Paolo!! Prosím!! Už ne."
Zoufale plakala a slzy jí stékaly po tvářích na mučenou hruď. "No. Maličká má
asi víc rozumu než ty. Nebo ti to nevadí, když tady kvůli tobě musí trpět?? My
máme času dost. Můžete se tady dneska střídat, dokud je libo. Po každém kole
trochu přidáme, aby jste neřekly, že na vás šetříme. Když mi ale řeknete, kdo je
Rodrigo a jaká je jeho funkce, tak už to pro vás skončí. Pro obě. Víme, že
Maličká nám nemá co sdělit a ty jsi taky jenom malá ryba. Pošťák, žádný
companěro...". "Paolo už ne, prosím...prosíím" Ozvalo se mezi vzlyky... Zavřela
jsem oči. "Rodrigo Perez-Montego....Náměstí Cordoba, číslo 273....."
Za
dva týdny jsme byly s Dominikou opravdu volné... Už nás dál nemučili. Několikrát
nás obě prohlédl lékař. Ošetřil nás. Aspoň naše těla. O duši se moc
nezajímal...Byly jsme volné.Dokonce nás dovezli domů. Volné, ale za jakou cenu!!
Zradila jsem Rodriga, svou jedinou lásku. Vydala jsem ho těm katům, nevydržela
jsem...Jsem slabá, sobecká, bezcitná....Kolik bolesti a ponížení jsem ale
zažila....
Rodriga jsem viděla už jen na konfrontaci, když ho zatkli.
Zavedli mě do mučírny. Bylo to strašné. Neměla jsem sílu se mu podívat do očí.
Visel nahý na řetěze. K pohlaví mu vedla spousta drátů....Za ním stála ta zrůda,
doktorka, co řídila můj poslední výslech...Gumové rukavice, kleště..."Tak to je
tvoje milá, Rodrigo? Předevčírem tě práskla, ani se moc nebránila..." Rozplakala
jsem se....Rodrigo mlčel. Zrůda mu před mýma očima rozdrtila varlata v
kleštích....Už jsem dál nemohla.... NE!!! NEEE!!!.... Od té doby jsem ho
nespatřila..
Pořád to všechno vidím...V noci se mi to vrací...Domi v noci
někdy pláču....Proč to všechno???
